Pěkný text!

Psavec: Myslím, že je na čase, abych klíčová díla a překlady haiku zduplikoval na Psancích, protože pokud aktuální trend bude na Písmáku pokračovat, výrazně to urychlí jeho konec.

Kvítky slivoně se mi z tohoto souboru líbí nejvíc, je v nich zachycená jak naděje, tak i pomíjivost všeho.

První je moc pěkné.

Jak už jsem psal jinde, ta specifická historická komika druhého textu je parádní.

Tmavá linka na obvodu vany se mi moc líbí, opět je to příklad toho, jak je správně zvolený detail pro haiku důležitý a jak autorovi umožňuje hrát si s elipsou.

Romane, je opravdu příjemné číst tvé texty a vidět tu všímavost ke všemu kolem.

Je zajímavé, nakolik jsou tvá haiku zabydlená lidmi. Pro Honzu Frolíka haiku slouží k zaznamenávání přírodního pozorování, všímá si přírodních detailů a pomalého plynutí času.

Tvá haiku jsou plná lidí.

Nádhera...

Mně se líbí první i třetí - chápu, že slovo "sám" je v prvním textu vlastně hodnotícím stanoviskem lyrického subjektu, ale tady mi to nijak nepřekáží.

Poslední text stojí a padá na tom, že "slova proměnění" nejsou verbální metaforou církevního procesu, ale ustáleným spojením popisujícím ten proces - pokud by to byla metafora, byl by problém, ale ustálené spojení je v pořádku. Navíc je tam i mnoho dalších dílčích momentů - například dvě svíce nepřímo odkazují na přijímání pod obojí, plus samozřejmě ta hra světel a "oheň ve víně" v kontextu "proměny". Zajímavý text.

PS: pokud by "slova proměnění" nebyla ustáleným spojením, pak bych doporučoval změnu, například na "proměňování"

Ten poslední text se mi líbí hodně - jde (nebo může jít) o velmi vážné téma: smiřování znepřátelených kultur, téma je doširoka otevřené, stejně jako interpretace závěru, může jít o toleranci, nebo taky nemusí.

Velmi povedené.

Je to povedené, jen já osobně bych asi jinak dělil do veršů, např. takhle:

"mám smůlu!"
culí se a ukazuje
dleně

Miro Sparkus: Máš pravdu, že má haiku formální požadavky a 5-7-5 mezi ně patří, ale mnohem podstatnější jsou formálně/obsahové požadavky na "filozofické" úrovni textu. Proto je taky tak těžké napsat dobré haiku. Darmošlap se netají tím, že píše free-form haiku, ale pokud jde o filozofickou rovinu textu, má optiku nastavenou velmi správně, takže se o haiku docela určitě jedná.

Moc se mi líbí první text - živě se mi za ním vybavuje příběh (máme ho doma ob den), který je vlastně zamlčený, ale přesto zřejmý. Líbí se mi, jak si to haiku hraje s výpustkou a nutí čtenáře přemýšlet.

Gora: K těm starým odrůdám mám příběh: opravdu jsme chodili od stromu ke stromu a ochutnávali různé staré druhy v zaniklém sadu (rozeznávali jsme je jen podle velikosti a barvy) - některá jablka byla sladší a moučnější, ale většinou převládala nakyslá až kyselá chuť - taková jablka mám nejradši. Celkem jsme objevili asi 6 nebo 7 různých odrůd. Bývalý vojenský prostor v Ralsku je hodně zvláštní a zajímavé místo...

Darmošlap1960: S tím opletníkem je to. jak říkáš, až na jednu drobnost - Labuť není hospoda, ale název rybníku - a v místě odkud jsme přicházeli mělo být podle mapy ptačí hnízdiště. Takže situace byla taková: blížil jsem se k Labuti do míst ptačího hnízdiště - a tu náhle (zářivě bílý) opletník plotní!

Aha, to je opravdu pěkný moment, ale takhle jsem ho při svém čtení nedokázal interpretovat, pokud se ti to povede zpracovat do haiku, bude to určitě krása:

napadá mě třeba změna pořadí motivů:

"Čtu si pohádky..."
z hromady odhazuje
lístek po lístku

Prem: Ještě ti dlužím poznámku k tomu haibunu. Žádný haibun ve skutečnosti není, jsou jen texty, ale mnohokrát jsme se zdejšími autory, třeba s Gorou, řešili možnost zakomponovat svá cestovatelská haiku do nějakého širšího rámce.
Tyhle dva texty by si o to říkaly. Například text o Labuti a Opletníku by určitě vyzněl jinak, kdyby bylo jasné, že Labuť u města Žinkovy je největším rybníkem strakonického okresu, a že sotva jsem se blížil k Labuti směrem od místa, kde má být ptačí hnízdiště, už zdálky mě zaujala zářivě bílá barva opletníku na plotu kolem rybníka.

Ten první text je zajímavý, ale přijde mi, že na to, aby se dal "nekomplikovaně" vstřebat, je tam dost nejasností.

Vyvstávají otázky jako třeba: Proč lístek po lístku? Opravdu je to po jednotlivých listech (moje zkušenost z dětství mluví jinak, ale mohlo by to tak být) nebo čtu SI pohádky? To znamená, že se pozornost obrací ba lyrický subjekt, protože ten komu je čteno nedává pozor? Jsou to poměrně komplikované úvahy, které jsou pro interpretaci nutné a které mi tak nějak ruší bezprostřední dojem dojem.

Velice se mi ale líbí poslední text: Je motivicky jednoduchý, ale velmi ve mě rezonuje, asi i proto, že tak dobře odráží náladu Halasovy básně Podzim, kterou mám rád, a to včetně vyrovnávání se s vlastním stářím.

Můra73: Souhlasím, ostatně i (některá) stará japonská haiku byla plná interních odkazů, které ne každému mohly být zřejmé. Doslova by se dalo mluvit o "intelektuální" větvi haiku - teď mám na mysli především kulturní odkazy na japonské reálie a historii.

Ziny: Díky za příspěvek do debaty. Opletník plotní jsem zařadil v plném názvu právě pro jeho nádherné zvokomalebné jméno...