Psavec: Ano, už jsem to napsal. Zloba je čistě lidská vlastnost, zvířatům a vesmíru je neznámá. Domácí kočka sice zabíjí aniž by musela ale ta to alespoň dělá z nevědomého potěšení pro hru.

Líbí...

Skvělá, skvělá...

Skvělá....

Yana: Tenhle připálený guláš necháme pekelníkům, nebeskou manu andělům. Já jsem pro svíčkovou s knedlíkem a plzeň - přízemní poezie dobré mňamky. Díky...

Díky Hanko. Jen závan vůně květů zla. Těší mne že jsi našla alegorii ve slupkách cibule ale je to prosté: guláš bez cibule uvařit nelze - ani z člověčího.

Dandy: Zloba je výhradně lidská vlastnost. Zbytek vesmíru takovou vlastnost nezná.

LadyLoba: Neboj...

človiček: Díky za návštěvu..

Líbí...

Skvělá..

Opravdu pěkná...

Krátké, vtipné, výstižné, líbí...jenom pozor na požární hlásiče, planý výjezd hasičského sboru za účelem hašení srdcí v loži hořících může přijít draho...

Ano, mívám takové stavy... díky bohům... a hlavně díky dobrému vínu...
Líbí se mi, dobře napsaná...

Nevím zda je soucit to pravé a vystihující. Určitý čas jsem přišel do kontaktu, ani ne tak ze zájmu, z důvodu empatie ale prostě z nutnosti trávit určitý čas na rakouských a švýcarských nádražích při dlouhém, dlouhém čekání na noční spoj. Nedobrovolně, z nutnosti. Přesto, nebo proto, jsem si v té společnosti našel "kamarády", pravda ne úplně nezištně, ale za pár koupených piv. Když už jsme spolu museli strávit pár hodin na nějakém opuštěném nočním nádraží. Životní příběhy které jsem vyslechnul byly zajímavé. Od skutečných životních lúzrů kteří v životě nezvládli nic až po mega úspěšnou političku která nezvládla korupci, nebo mega úspěšného chirurga který nezvládnul že ho manželka s jiným frajerem oškubala o všechno a vyhodila z vlastního domu. Mám asi od přírody dar se bezprostředně spřátelit a povídat si o čemkoli s kýmkoli. Byly to nezapomenutelné hodiny a zážitky a poučení pro celý život. Mnohé jsem začal chápat jinak. Přesto všechno ve mně zůstává přesvědčení - nikdo nemusí dojít tak daleko. Možností najít jinou cestu je spousta, záleží jen a pouze na tom jak se člověk rozhodne. Zda chce sám sebe zahodit, litovat, zatratit a nebo si sám sobě říct: dobrý, stal se průser, jsem na dně ale nějak bylo, nějak bude, možná už nebudu co jsem byl ale zase se z toho vyhrabu, mám svoji důstojnost a na ulici skončit nemusím. To nemusí nikdo... Možná že mnohé "rozervané" básnické duše se mnou souhlasit nebudou, právě proto že si ve své rozervanosti, utrpení a ublíženosti poeticky libují. Přesto sám za sebe trvám na svém přesvědčení...

Dodatek...V mém komentáři to tak nevyznělo ale chtěl bych zdůraznit že velmi souzním s obsahem a sdělením.

Velmi zajímavá, dobře napsaná, líbí se mi i forma..

Velmi působivé, dobře jsi to popsal..

Skvělá!

Ano, líbí se mi...