Trošku evokuje Františka z Francie. To je kompliment...

Poklona!!! To bych si taky dal napsat...

Jako vždy, poklona.

Poklona...

wojta: Díky..

wojta: Zdravím a díky. Přiznávám že jsem se v tomto případě (ač se jedná o naprostou hloupost) soustředil na rytmus, takt.

Psavec: Díky.

Jako vždy. Díky za potěchu...

oslov radek: Díky...

Martin Laumann: Kontrast. Díky...

kekebreke: slnečnica: Díky..

wojta: Psavec: Homér: Díky...

wojta: Psavec: Pajalord: oslov radek: Dandy: Díky..

zaseja: Psavec: Dandy: Díky

wojta: Díky

Skvělé a aktuální..

Psavec: Morfeus: Děkuji za nahlédnutí..

Mne už se to netýká. Přesto tleskám...

Vyvolalo autentické vzpomínky na návštěvy na oddělení....

Mne oslovila svojí poetičností. Jako jedna z mála tady. Nejsem povolán k odborné kritice, od toho jsou tady jiní. Já sám se pokouším pouze o říkačky svázané formou, veršem, taktem, poněkud konzervativní a neumělé. Mám rád koncentrovanou sílu výpovědi zkratkou jak to umí Wojta, kultivovaný humor podle Koaly a nedostižně záviděníhodnou poetickou lehkost s níž píše Zaseja. Osobně si myslím že není až tak důležité se striktně vázat zákonitostmi formy, důležitější je výpověď, sdělení, poetika. Tvůrci Haiku budou zuřivě nesouhlasit. Ovšemže ideální je když se podaří vše skloubit dohromady. Mně osobně se líbí co jsi napsala, oslovilo mne to, už proto píši tento koment ač se tomu většinou vyhýbám.