Nevděčná

Nevděčná

Vprostřed šedivého města
spadla z nebe malá hvězda,
zanechala zářnou stopu,
spadla rovnou do výkopu.

Hvězda s tváří v lemu zlatém
umazala se tam blátem,
při pádu si zvrtla kotník,
z šoku přivodila psotník.

Řek jsem hvězdě "dejme tomu
že tě k sobě vezmu domů,
na kotník přiložím obklad.
Ale jenom protentokrát!

Příště až zas budeš padat,
snaž se pád svůj lépe zvládat.
Mohla by sis natlouct ústa!
Nebezpečí je zde spousta."

Hvězda dí však drze „sorry,
nechci vyvolávat spory,
já však zvládám situaci.
Padat dál si budu jak chci!“