|
Veselé vánoce...
|
Nevděčná
Vprostřed šedivého města
spadla z nebe malá hvězda,
zanechala zářnou stopu,
spadla rovnou do výkopu.
Hvězda s tváří v lemu zlatém
umazala se tam blátem,
při pádu si zvrtla kotník,
z šoku přivodila psotník.
Řek jsem hvězdě "dejme tomu
že tě k sobě vezmu domů,
na kotník přiložím obklad.
Ale jenom protentokrát!
Příště až zas budeš padat,
snaž se pád svůj lépe zvládat.
Mohla by sis natlouct ústa!
Nebezpečí je zde spousta."
Hvězda dí však drze „sorry,
nechci vyvolávat spory,
já však zvládám situaci.
Padat dál si budu jak chci!“
Vprostřed šedivého města
spadla z nebe malá hvězda,
zanechala zářnou stopu,
spadla rovnou do výkopu.
Hvězda s tváří v lemu zlatém
umazala se tam blátem,
při pádu si zvrtla kotník,
z šoku přivodila psotník.
Řek jsem hvězdě "dejme tomu
že tě k sobě vezmu domů,
na kotník přiložím obklad.
Ale jenom protentokrát!
Příště až zas budeš padat,
snaž se pád svůj lépe zvládat.
Mohla by sis natlouct ústa!
Nebezpečí je zde spousta."
Hvězda dí však drze „sorry,
nechci vyvolávat spory,
já však zvládám situaci.
Padat dál si budu jak chci!“
Je milá, úsměvná, hezky napsaná a taky malinko poučná a ještě mi připomněla jednu pohádku, hezké svátky!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nevděčná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Voňavý rispet
Předchozí dílo autora : Co mám rád...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Wolf [17], Petla [16], Milda [15], sarka.bendova [14], MCCM [13], Matěj Ptáček [10], Marie Bernadeta [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

