lafety, děla, kdyby tak chtěla inspirace přijít bez vojenských termínů a věčné snahy najít vlastní nevinu kde pohřbená je, a kde leží na ní těla...

a co se obsahu týče, taková generická, účelná, neinspirovaná. vidím slečnu s modrými vlasy, to by se vyjímalo v básni. jenže jaké bude pozadí, forma, co se stane dál? to už básník neřeší. mrzí mě to. namísto lvice měla být sýkorka, jak rychle se mihla v prvním verši a uletěla ve zbytku..

teda z tebe ta inspirace na jaře úplně proudí. další haikovina, až se mi zastesklo po naší dědině. taková lidská, to se mi líbí.

já nevím, mi ta báseň přjde docela tragická. vypadá/poznává není rým - jestli měl být, pláču, jestli neměl být, kazí dojem... stejně ta srdce/sice. tyhlety nedotažené ani ryba ani rak chybějící články mi tam dost vadí..

to je nádherné, taková haikárna i bez slabik

Víš, ale ono to tvoje nadávání v sobě má tu radost daleko víc než kdybys mocí mermo hledal ta nejhezčí slova a zaobaloval to do eufemismů. Když si na to člověk zvykne, přijde mu to postupně upřímnější - vidí, že i když tvoje Dolly Buster pořvává, živůtek barovou tanečnici škrtí, a celé je to jenom poslepovaná píčovinka, není to poraženecké, není to prachsprosté kňučení do éteru. Protože se ty věci dějou, slečna skříplá v korzetu stejně tančí, život jde dál a ty v něm ještě jsi.

Ráda to čtu, i s nadávkama.

šaziho ráno jaksi zpomalilo a učinilo snesitelnějším i to moje, děkuji mu za to

takový hezký páteční večer ve verších..

Amadeo´´: děkuju.. hudební sluch prý jde, co jsem slyšela

SSS: včil ho čtu, tak se procpe všude

manty v tunelu srolované, rolety ze žraločích ploutví, zubatá

zenová, každodenní, kouzelná

anooo, meta :)

cage je fajn, nekdy na repeat

predkozka top

nejvíc

jo_: děkuju.. normálně tak nepíšu, nechcu se koupat ve falši. i kdyby od srdce, k čemu slova když je stejně tomu člověku neřekneš

tlachapoud: děkuju za zastavení :)

jo_: děkuju, vážím si komentu.. jsem ráda že se dotkla. něco málo mi vyšlo ve dně, sbírku asi zatím úplně neplánuju, nemám dost vnitřní konzistence.

to s klavírem už čtu asi popáté, vždycky si na něj náhodně vzpomenu a musím ho najít

jsem ráda že jsem mohla číst