Jedna bolest přebíjí druhou a s ní mizí i tupá prázdnota.
přidáno 26.03.2018
hodnoceno 3
čteno 1053(12)
posláno 0
Na okně kupé si chladím čelo
Po tvářích tečou mi slzy únavy
Na hrudi sedí mi půltunové dělo
A záda mé potápí se do trávy
Do hlíny
Do potoků
A dříve, než tělo se rozsedělo
Duše se cítí na sto roků.

Zachraň mě prosím
Dám ti
Vše
Za jediný den bez deště.
přidáno 27.03.2018 - 01:31
lafety, děla, kdyby tak chtěla inspirace přijít bez vojenských termínů a věčné snahy najít vlastní nevinu kde pohřbená je, a kde leží na ní těla...
přidáno 26.03.2018 - 23:29
já vím, že jsem trochu zdeforomovanej tou vojenskou historií, ale pořád mi vrtá hlavou to půltunové dělo... Ale možná to radši nechci chápat (to se ve mě ozval spisovatel pornopovídek). :-D
přidáno 26.03.2018 - 22:56
Je to moc pěkný, to jsi zase Ty. I když trochu bez erotiky :-D Až na "záda mééé" bezva :-) Závěr nejlepší :-) Hezky to celý zní.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Coupé : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Qù Lāsà de huǒchē
Předchozí dílo autora : Za dvě čika

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku