|
Jedna bolest přebíjí druhou a s ní mizí i tupá prázdnota.
|
Na okně kupé si chladím čelo
Po tvářích tečou mi slzy únavy
Na hrudi sedí mi půltunové dělo
A záda mé potápí se do trávy
Do hlíny
Do potoků
A dříve, než tělo se rozsedělo
Duše se cítí na sto roků.
Zachraň mě prosím
Dám ti
Vše
Za jediný den bez deště.
Po tvářích tečou mi slzy únavy
Na hrudi sedí mi půltunové dělo
A záda mé potápí se do trávy
Do hlíny
Do potoků
A dříve, než tělo se rozsedělo
Duše se cítí na sto roků.
Zachraň mě prosím
Dám ti
Vše
Za jediný den bez deště.
27.03.2018 01:31
lafety, děla, kdyby tak chtěla inspirace přijít bez vojenských termínů a věčné snahy najít vlastní nevinu kde pohřbená je, a kde leží na ní těla...
26.03.2018 23:29
já vím, že jsem trochu zdeforomovanej tou vojenskou historií, ale pořád mi vrtá hlavou to půltunové dělo... Ale možná to radši nechci chápat (to se ve mě ozval spisovatel pornopovídek). :-D
26.03.2018 22:56
Zamila
Je to moc pěkný, to jsi zase Ty. I když trochu bez erotiky :-D Až na "záda mééé" bezva :-) Závěr nejlepší :-) Hezky to celý zní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.