Orionka: Jistý filosof definoval muže jako trávící trubici s pohlavními orgány a malou uzlinkou na konci pro tvorbu nadstavby. Uzlinka bojuje o přežití, trávicí trubice bytní a... dále bych to nerozváděl. :)

Ailin: Inspirovalo mě to, ale není v tom nic osobního. Mám rád dobré haiku (stejně jako dobré sushi). Ber to, prosím, jako zcela bezelstný žert. :)

Orionka: na tu otázku jsem odpověděl neveřejně nechtěně.
Tak aby snad nevznikl pocit že se za svůj názor stydím: kopí dobrý :)

To je opravdu hezký zveršovaný aforismus. Ve čtyřech verších je řečeno vše.

To je dobré. Ženská výpověď ( ať už autentická, zcela smyšlená nebo, jak předpokládám, vlastními "zážitky" inspirovaná), která vydá ve čtyřech slokách za román.
Velmi zdařilá mi přijde taková nerovnovážná stavba a rýmování. To umocňuje tu vnitřní nerovnováhu.

gabkin: Těší mne, že se ti líbí. Každý autor i čtenář preferuje svůj typ poezie , ale společný je fakt, že píšeme z vlastní potřeby, ale pro druhé (i když někdy děláme, že ne.)

gabkin: Souhlasím bezvýhradně

Byť je to prezentováno na tvé stránce, ocenil bych především Severákův text. Nevím, jestli psal text na hudbu nebo naopak, ale ne vždy se hudba s textem zcela potkává.

Nechci hodnotit intimní náboj té básně, ale čistě technicky mi nepřijde šťastné v šestiveršové básni použít rýmování AABBAA. Působí to na mne v naléhavé milostné básni příliš banálně a prvoplánově. Což je, myslím, škoda.

Tys měla oči nevěstek
a přitom půvab anděla.
Když farář, Kristův náměstek,
tě křtil, tys sladce vrněla.
Už jako dítě’s uměla
svým kamarádům hlavy plésti
a dobře’s o tom věděla:
ty přivedeš mě do neštěstí.

Dikce tvých veršů mi připomněla Nezvalovu baladu, ze které první sloku jsem zkopíroval. Netuším, zda li ses 52 hořkými baladami Roberta Davida nechala inspirovala, ale je v podobném duchu. A to se mi líbí.

Tvoje báseň se mi líbí svojí atmosférou a krásnými obraty. Když si ji nahlas čtu, tu a tam si přidávám či ubírám hlásky. Myslím, že některé verše by se daly kosmeticky rytmicky doladit, ale to je zcela subjektivní. Ve verši "Mám nadání na špatné rozhodnutí", by byl asi vhodnější: "Mám nadání na špatná rozhodnutí", ale to je úplný detail. :)

casa.de.locos: já jsem si dodatečně na Ruce Jeanny-Marie také vzpomněl... Ohledně anotace si myslím, že nemá žádná daná pravidla . Je to prostor, ve kterém má autor možnost něco sdělit čtenáři. Myslím, něco, co má pro čtenáře význam a není mu to možné říci v díle. Třeba věnování (památce toho a toho) nebo, což je aktuální, třeba zmínka o tom že inspirací byla Rimbaudova báseň (kdyby to nebylo v názvu). :)

bludička: Děkuji

Ailin: Rozhodně jsem nepsal svůj komentář, abych autora odradil. Naopak. Kdybych to chtěl udělat, napsal bych, že je to slátanina nebo něco podobného. Neměl jsem a nemám důvod živit v začínajících autorech pocit kvality a výjimečnosti, pokud si to nemyslím. V opačném případě mohou zbytečně žit dlouho v takové iluzi. Nicméně je to pouze můj názor, ne žádná obecná pravda.

Těžko se hodnotí emotivní sdělení. Myslím, že to co jsi napsal, není vhodné ke zveřejnění. Ne proto, že je to osobní, ale proto, že to nemá žádnou kulturní formu. Je to, jak napsala Zamila, psaníčko, které potěší adresáta, ale nikoho jiného asi moc ne.

Tvoje báseň se mi líbí, použila jsi krásné metafory. Zkoušel jsem v ní hledat toho Rimbauda, ale asi je tam jen v podobě emoce z nějaké jeho básně. Nebo se pletu?
Trochu mě zarazila anotace. Nedávno jsem vytýkal jedné autorce, že v anotaci označila svoje dílo za blbost. Nepřipadá mi ani moc šťastné uvozovat báseň sdělením, že jsi s ní spokojená. Není na tom nic špatného, předpokládá se, že je autor spokojený s tím, co zveřejní, ale k té krásné, jemné básni se taková "facebooková" hláška nějak nehodí. Samozřejmě z mého pohledu.

Tak to jsem špatně pochopil a textem uvedené písně jsem se nezabýval. Teď už je mi pochopitelné to, co mi přišlo nesmyslné. :)

Orionka: Děkuji, těší mne, že se ti libí

Severak: Je to tak, alespoň ve snu

gabkin: Děkuji