|
Alespoň jednou,
v pravý čas..
|
Zamotávám se...
proti své vůli,
proti kořenům
vztažným
k nekonečným nocím,
kdy nebyli jsme sami
(spolu)
Jen ty
a
balík vyzvednutý z úřadu
zatím
bez pořadového čísla
Dělám chybu...
čím dál víc se ztrácím
v užaslém pohledu
a cukajícími koutky
nad nedokončenou větou
Vy proklaté konce
donuťte mě
alespoň jednou
neskončit
-se zpáteční adresou
mezi dvěma póly
-s pocitem
že na jednom jsi ty...
proti své vůli,
proti kořenům
vztažným
k nekonečným nocím,
kdy nebyli jsme sami
(spolu)
Jen ty
a
balík vyzvednutý z úřadu
zatím
bez pořadového čísla
Dělám chybu...
čím dál víc se ztrácím
v užaslém pohledu
a cukajícími koutky
nad nedokončenou větou
Vy proklaté konce
donuťte mě
alespoň jednou
neskončit
-se zpáteční adresou
mezi dvěma póly
-s pocitem
že na jednom jsi ty...
23.01.2015 10:14
Zamila
Na mě moc rozsekaná báseň, chtěla by trochu očistit od zbytečných znamínek (podivná diakritika a tak). Myšlenka je fajn, forma není nejhorší, ale není to celkově můj styl, no.
19.01.2015 13:13
Celkově se mi tvoje báseň líbí, jen příliš nerozumím protismyslným obratům.
Zamotávám se...
proti své vůli,
proti kořenům
vztažným
I když chápu metaforu takového obratu, zamotávání se si i v obrazné rovině dokážu představit s něčím, v něčem, ale už ne proti něčemu . Stejně tak jakoby mezi verši "k nekonečným nocím" a "nebyli jsme sami" něco chybělo. Něco, co ty dva verše spojuje.
Zamotávám se...
proti své vůli,
proti kořenům
vztažným
I když chápu metaforu takového obratu, zamotávání se si i v obrazné rovině dokážu představit s něčím, v něčem, ale už ne proti něčemu . Stejně tak jakoby mezi verši "k nekonečným nocím" a "nebyli jsme sami" něco chybělo. Něco, co ty dva verše spojuje.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.