Příběh se velmi zajímavě vyvíjí a konec vyvolává zvědavost, co to princezna na krále v další kapitole vymyslí. :-) Poměr milostných scén k ostatním je přiměřený.

Jediné, co bych tomu vytknul: "dovnitř vstoupili čtyři královi stráže" - v češtině jsou ty stráže (podle vzoru píseň), takže má být "dovnitř vstoupily čtyři královy stráže" a stejně tak předtím "stráže viděly".

Zajímavé zadání.

Této kapitole nemám, co vytknout. Nejvíc se mi líbí konec, zvlášť ten výpadek ovládání je zajímavý. Román jako celek má určitě značnou vypovídací i uměleckou hodnotu. Těším se na pokračování.

VKate: Děkuji za informaci. O stájích a hřebčínech toho mnoho nevím a na Wikipedii je to vysvětlené dost nepřehledně.

I tato kapitola je velmi pěkně napsaná. Nejvíc se mi tam líbí, jak král Marcas představil princezně prince Viktora. (Ne že by se mi líbilo takové chování, ale líbí se mi, jak je to napsané. :-) )

Zatím nechápu rozdíl mezi královskými stájemi (kam měla Nia zakázáno chodit) a královským hřebčínem (kam zřejmě nadále chodila). Možná by bylo dobré to tam někde příležitostně vysvětlit.

Krásný sen. :-)

Nevím jak u vás, ale v knihovně, kam jsem chodil já, byly v dětském oddělení i některé Tolkienovy knihy, zejména Dopisy Dědy Mráze, Tulák Rover, Pohádky (případně Příběhy z čarovné říše). Bohužel v těch zmíněných není nic o Středozemi, ale pokud máš rádo Tolkienův styl, určitě se Ti budou líbit. Takový Sedlák Jiljí z Oujezda (=Farmář Giles z Hamu) je rozhodně fantasy dost.

Hobita bych také viděl spíš jako knihu vhodnou pro děti. Dodnes si rád přečtu Medvídka Pú (není moc fantasy, ale jsou tam úžasné postavy) od A. A. Milnea - obsahuje poučení i pro dospělé.

Daří se ti ve verších vyjádřit děj. Nechtěl bys to skloubit a napsat ve verších nějakou delší povídku či scénář? (Třeba něco jako Princezna se zlatou hvězdou.)

VKate: Pokud jde jen o to, aby se tam neopakovala jedna formulace, použitelných formulací existuje mnoho - postava to mohla podotknout, pravit, poznamenat, povědět, šeptnout, sykout, rozkázat; případně něco doplnit, dodat, vysvětlit, objasnit, předeslat, shrnout; nebo se zeptat, dotázat, vyzvídat apod.

Já osobně ale dávám přednost opakujícímu se "řekla", protože neodvádí pozornost od vlastního obsahu přímé řeči.

Nejhezčí moment byl, když babička pochopila, kdo dnes v noci spal v Aislinině posteli. :-D

Jinak u přímé řeči "Uklidněte se, Vaše Výsosti. Něco vymyslíme," si nejsem jistý, kdo ji řekl. Odhaduji Aislin, ale mohla to být i babička; myslím, že tam by bylo vhodné dodat "řekla Aislin."

Líbí se mi tam sympaticky popsané přírodní výjevy jako třeba hnědý chundelatý zajíc či poskakování veverek ve větvích. Také jsou tam dva pěkné postřehy - "ve své mysli jsou svobodní" (to je celkově zajímavá myšlenka) a "V tu chvíli jí vlastně ani nedošlo, jaké zvíře Aislin cestou ulovila a že právě toto zvíře má na talíři." (Člověku často nedochází, jak původně vypadalo to, co jí.)

To království nemělo žádné jméno? Jeho obyvatelé se nazývali Éirané?

Co se týče příběhu, je to napsané velmi pěkně a obratně, začíná to být zajímavé a určitě si přečtu i další části.

Po technické stránce chválím použité uvozovky, ale doporučuji pro přehlednost oddělovat odstavce prázdným řádkem. (V knize to není potřeba, protože tam je začátek každého dalšího odstavce odsazený, ale zde by to přehledosti výrazně prospělo.)

Osobně mám také rád přesný přehled o tom, kdo co řekl, takže píšu ke každé přímé řeči "řekla Aislin"/"řekla Nia", aby si to čtenář nemusel domýšlet, ale to je otázka vkusu.

VKate: Děkuji. Ty postavy opravdu jsou svým způsobem trochu divné, Severák mě na to už upozorňoval. Možná právě tím jsou zajímavé; kdyby byly všechny normální, byl by ten seriál určitě nudnější. Vysvětlení hlavních kulturních odlišností (seriál se odehrává v Eichlerské dopravně demokratické republice) najdeš v 1. epizodě v replikách "hlasu vypravěče".

Tentokrát je tam hodně překlepů, ale má to zajímavý děj. Nejvíc se mi líbilo "Ty neznáš to úsloví, že hlavou zeď neprorazíš?" :-) Také bylo pěkné "Já nelžu!" rozčílila jsem se. "Alespoň tentokrát ne." :-D Jsem zvědavý, jak to s tím minotaurem bude pokračovat.

Moc se mi nechce věřit, že by minotauři byli pro upíry vyrovnanými soupeři. To se opravdu uměli pohybovat tak rychle, že by jim upír neutekl?

Tato část je mimořádně pěkně napsaná. Je na ní poznat, že ti dala spoustu práce. Konec je velmi napínavý.

Mě osobně trochu zklamalo, že Siena Nisa milovala, ale dodává to tomu na překvapivosti.

Souhlasím; až na to, že čtenáři, kteří poskytují autorům zpětnou vazbu, pomáhají všem spisovatelům, nejen básníkům. Odpovídá i skutečnost, že se čtenáři specializují na určité žánry.

Ačkoliv normálně bojové scény moc rád nemám, tato část se mi líbila, zvlášť "nemilosrdně sekala a bodala do bestií, které skřehotaly mé jméno". Budí to zvědavost, proč je Liliana tak známá zrovna mezi zmutovanými ptáky. Možná jsou inteligentnější než se zdají.

A také by mě zajímalo, kdo bude tu spoušť uklízet...

Téma mě velmi potěšilo.

"Byl to zřejmě mužský hlas." - Někde jsem četl, že člověk, když slyší hlas, má přirozenou tendenci si představovat člověka, který mluví, a podle toho reagovat. Toto tu tendenci vhodně ilustruje.

Co se týče Ilil, líbílo by se mi, kdyby umožňovala uživateli přizpůsobení si úrovně emocionality. Někteří lidé mají rádi, když si mohou s počítačem volně popovídat, jiní by dali přednost strohým, věcným hlášením a citové výlevy by je stresovaly a vyčerpávaly. Já mám pochopení pro obojí a upřednostňuji umožnit uživatelům v tomto ohledu svobodnou volbu.

"jsem byla nejstarší členkou posádky a jedinou ženou." -- Podle mě je to chyba. Zřejmě jsi chtěla vyjádřit, že byla z členek a členů posádky nejstarší. Takto jsi ale jen řekla, že tam byla nejstarší a jedinou ženou (= jedinou členkou). Je to častá chyba a možná se z ní stane pravidlo, ale zatím o pravidle, které by umožnilo mužům být členkami, nevím; opačné pravidlo (umožňující ženám být členy) existuje, nazývá se generické maskulinum.

Technickým detailům, které nejsou podstatné pro děj (např. výroba vody mutací), se raději vyhýbej. Je vhodnější je nechat do samostatných dodatků, které si přečtou jen ti, kdo o to budou mít zvláštní zájem. Oproti tomu detaily typu "naskládala své věci, především hygienu a pár kousků nejlepšího oblečení" tam podle mě mají opodstatnění, pokud pomáhají čtenáři blíže poznat charakter postavy.

Celkově se mi to líbí a těším se na pokračování.

Má to pěkný děj a moc se mi líbí ten okamžik, jak se na sebe zamračila do zrcadla (hezký nápad), a ten, jak se vyděsila, protože "Bylo tam tolik mrtvých těl naráz!"

Ale na začátku textu jsou dvě trochu neobratné věty: "Ve vzduchu páchla až nepříjemná sterilizovanou páchnoucí podobně jako savo." a "Shodila jsem nohy z postele a vyškrábala se na nohy." Obojí by šlo napsat lépe (v tom prvním případě by to dokonce bylo velmi žádoucí). Chválím Tě, že se při psaní soustředíš na děj - hodně to tomu dodává zajímavosti a napínavosti, ale chtělo by to si to po sobě pak ještě jednou přečíst a takovéto drobnosti opravit. Vyskytují se ale jen na začátku, konec je již napsaný velmi pěkně. Možná jsi byla při začátku psaní rozptýlená.

Zajímala by mě Markétina motivace - opravdu byla jediná její motivace ke zkoumání diktafonu to, že nemůže usnout? Vždyť to jde řešit spoustou jiných způsobů. Jaký měla Markéta vztah k detektivkám? Řešila ráda záhady?

To, že povídka střídá žánry, mi nevadí. Má celkem překvapivý závěr a její prostřední část je docela napínavá, takže jsem si ji docela užil.

Severak: Děkuji. :-)