Erma: Nemáš úplně pravdu. I scénáře se tu občas čtou, např. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=22763-ester-krejci-lzicovs
ka-narkomanie-aneb-sede-rande mi okomentovali dva čtenáři. :-)

Chtěl bych dodat, že scénáře (filmové a divadelní) to mají na literárních webech přinejmenším tak těžké jako próza. (A připadá mi, že je obtížnější je smysluplně osekat.)

Délka díla je skutečně problém, protože delší dílo vyžaduje víc úsilí jak po autorovi, tak po čtenáři. Aby čtenář byl ochoten do čtení to úsilí investovat, potřebuje nějakou formu ujištění, že se mu to vyplatí, např. doporučení od přátel, příznivé komentáře předchozích čtenářů, dobrá předmluva nebo reprezentativní ukázka jako z čítanky.

Co se týče tvorby, kromě "vyhnívací" metody používám také metodu "přepisovací" - dílo napíšu zprvu na papír a při přepisování do počítače s ním experimentuji, snažíc se jej vylepšit. Vždy se pak mohu vrátit k původní verzi na papíře.

BorůvkaB: Dobře, vydržím. :-)

Co se týče toho pudu sebezáchovy, nejsem psycholog, takže to nemohu posoudit odborně. Možná, že to i různí lidé mají různě. Vycházel jsem jen ze svých pocitů, které se mohou mýlit. (Dost podobnou situaci jsem nikdy nezažil.) Možná se člověku v takové situaci opravdu může taková myšlenka do mysli vloudit. Děkuji, že jsi nad tím přemýšlela. :-)

Účel napínat čtenáře to určitě splňuje. (Já ovšem napínavé věci nemám rád, takže možná proto mi to vadí.)

Připadá mi, že v této kapitole (kromě 1. odstavce) je velmi málo děje nebo zajímavých informací. (V podstatě jediná podstatná informace, kterou se tam čtenář dozví, je, že zemřel Oskar. To, zda přežijí Liliana a Jakub ještě zřejmě není jisté.)

Když člověk cítí, že umírá, jeho pud sebezáchovy mu nedovolí myslet na nic jiného než na aktuální fyzické problémy a možnosti jejich řešení. Myšlení nad abstraktními kategoriemi jako členství v radě (či "Měla v tom prsty rada?") je vyloučeno. Buď se necítila tak hrozně, jak je tam popsáno, nebo by bylo potřeba odmazat ty úvahy za "Můj mozek přestal racionálně uvažovat." (Může si na to vzpomenout později a přemýšlet o tom dodatečně, ale ne v ten moment.)

"znetvořeného člověka nějakým fanatickým doktorem" - lepší slovosled by byl: "člověka znetvořeného nějakým fanatickým doktorem"

"To mi to nemůže říct jeden z vás celé?!" - Líbí se mi ta situace i způsob, jakým o ní Liliana uvažuje.

Také se mi líbí zmínka o premenstruačním syndromu.

Celkově se mi nelíbí, že se to ubírá k čím dál horšímu stavu. Ach, kde jsou ty časy, kdy šlo jít ven a vklidu si lovit zmutované lenochody?

Příběh se velmi zajímavě vyvíjí a konec vyvolává zvědavost, co to princezna na krále v další kapitole vymyslí. :-) Poměr milostných scén k ostatním je přiměřený.

Jediné, co bych tomu vytknul: "dovnitř vstoupili čtyři královi stráže" - v češtině jsou ty stráže (podle vzoru píseň), takže má být "dovnitř vstoupily čtyři královy stráže" a stejně tak předtím "stráže viděly".

Zajímavé zadání.

Této kapitole nemám, co vytknout. Nejvíc se mi líbí konec, zvlášť ten výpadek ovládání je zajímavý. Román jako celek má určitě značnou vypovídací i uměleckou hodnotu. Těším se na pokračování.

VKate: Děkuji za informaci. O stájích a hřebčínech toho mnoho nevím a na Wikipedii je to vysvětlené dost nepřehledně.

I tato kapitola je velmi pěkně napsaná. Nejvíc se mi tam líbí, jak král Marcas představil princezně prince Viktora. (Ne že by se mi líbilo takové chování, ale líbí se mi, jak je to napsané. :-) )

Zatím nechápu rozdíl mezi královskými stájemi (kam měla Nia zakázáno chodit) a královským hřebčínem (kam zřejmě nadále chodila). Možná by bylo dobré to tam někde příležitostně vysvětlit.

Krásný sen. :-)

Nevím jak u vás, ale v knihovně, kam jsem chodil já, byly v dětském oddělení i některé Tolkienovy knihy, zejména Dopisy Dědy Mráze, Tulák Rover, Pohádky (případně Příběhy z čarovné říše). Bohužel v těch zmíněných není nic o Středozemi, ale pokud máš rádo Tolkienův styl, určitě se Ti budou líbit. Takový Sedlák Jiljí z Oujezda (=Farmář Giles z Hamu) je rozhodně fantasy dost.

Hobita bych také viděl spíš jako knihu vhodnou pro děti. Dodnes si rád přečtu Medvídka Pú (není moc fantasy, ale jsou tam úžasné postavy) od A. A. Milnea - obsahuje poučení i pro dospělé.

Daří se ti ve verších vyjádřit děj. Nechtěl bys to skloubit a napsat ve verších nějakou delší povídku či scénář? (Třeba něco jako Princezna se zlatou hvězdou.)

VKate: Pokud jde jen o to, aby se tam neopakovala jedna formulace, použitelných formulací existuje mnoho - postava to mohla podotknout, pravit, poznamenat, povědět, šeptnout, sykout, rozkázat; případně něco doplnit, dodat, vysvětlit, objasnit, předeslat, shrnout; nebo se zeptat, dotázat, vyzvídat apod.

Já osobně ale dávám přednost opakujícímu se "řekla", protože neodvádí pozornost od vlastního obsahu přímé řeči.

Nejhezčí moment byl, když babička pochopila, kdo dnes v noci spal v Aislinině posteli. :-D

Jinak u přímé řeči "Uklidněte se, Vaše Výsosti. Něco vymyslíme," si nejsem jistý, kdo ji řekl. Odhaduji Aislin, ale mohla to být i babička; myslím, že tam by bylo vhodné dodat "řekla Aislin."

Líbí se mi tam sympaticky popsané přírodní výjevy jako třeba hnědý chundelatý zajíc či poskakování veverek ve větvích. Také jsou tam dva pěkné postřehy - "ve své mysli jsou svobodní" (to je celkově zajímavá myšlenka) a "V tu chvíli jí vlastně ani nedošlo, jaké zvíře Aislin cestou ulovila a že právě toto zvíře má na talíři." (Člověku často nedochází, jak původně vypadalo to, co jí.)

To království nemělo žádné jméno? Jeho obyvatelé se nazývali Éirané?

Co se týče příběhu, je to napsané velmi pěkně a obratně, začíná to být zajímavé a určitě si přečtu i další části.

Po technické stránce chválím použité uvozovky, ale doporučuji pro přehlednost oddělovat odstavce prázdným řádkem. (V knize to není potřeba, protože tam je začátek každého dalšího odstavce odsazený, ale zde by to přehledosti výrazně prospělo.)

Osobně mám také rád přesný přehled o tom, kdo co řekl, takže píšu ke každé přímé řeči "řekla Aislin"/"řekla Nia", aby si to čtenář nemusel domýšlet, ale to je otázka vkusu.

VKate: Děkuji. Ty postavy opravdu jsou svým způsobem trochu divné, Severák mě na to už upozorňoval. Možná právě tím jsou zajímavé; kdyby byly všechny normální, byl by ten seriál určitě nudnější. Vysvětlení hlavních kulturních odlišností (seriál se odehrává v Eichlerské dopravně demokratické republice) najdeš v 1. epizodě v replikách "hlasu vypravěče".

Tentokrát je tam hodně překlepů, ale má to zajímavý děj. Nejvíc se mi líbilo "Ty neznáš to úsloví, že hlavou zeď neprorazíš?" :-) Také bylo pěkné "Já nelžu!" rozčílila jsem se. "Alespoň tentokrát ne." :-D Jsem zvědavý, jak to s tím minotaurem bude pokračovat.

Moc se mi nechce věřit, že by minotauři byli pro upíry vyrovnanými soupeři. To se opravdu uměli pohybovat tak rychle, že by jim upír neutekl?

Tato část je mimořádně pěkně napsaná. Je na ní poznat, že ti dala spoustu práce. Konec je velmi napínavý.

Mě osobně trochu zklamalo, že Siena Nisa milovala, ale dodává to tomu na překvapivosti.

Souhlasím; až na to, že čtenáři, kteří poskytují autorům zpětnou vazbu, pomáhají všem spisovatelům, nejen básníkům. Odpovídá i skutečnost, že se čtenáři specializují na určité žánry.