Sklad knih

Jako obvykle jdu po škole do knihovny. Moje nohy v červených džínech se prodírají záplavou sněhu. Miluji zimu. Všechno je černobílé, jako peklo a nebe, dobro a zlo. Když vcházím do knihovny, už se těším, co zase objevím za fantasy knihy. Jdu po schodech do druhého patra, do dětského oddělení, protože mi bohužel není patnáct. Část pro dospělé obsahuje mnohem více dokonalých titulů, jako například Pána Prstenů, Hobita, Úžasnou Zeměplochu...Ale musím počkat ještě 2 a čtvrt roku. Beru si knihu "Až včera dorazíš" a jdu si číst k fialovému závěsu v jednom rohu knihovny. Napadlo mě, jestli je něco za ním, Odhrnu ho, a...nic. Jen prázdná stěna. Opřu se o ní a ÁÁÁ! Padám dozadu!
Přistanu na hoře z matrací. Seskočím z ní a myslím, že jsem v ráji. Plné police knih vysoké...neumím odhadovat výšku, prostě vysoké. Plné knih, které miluji. Emily Strange, Twilight sága, Tolkienovy knihy, již zmiňovaná Zeměplocha, Harry Potter, Percy Jackson. A stovky dalších. Všude žebříky, aby se dosáhlo i na police vysoko. Nevím, jak dlouho jsem si tam četla, ale pak jsem si všimla nějaké chodby. Opatrně jsem do ní nakoukla. Vypadala přibližně jako hobití nory, fascinující. Když jsem došla na její konec, bylo to divné, ale byl tam náš dům. Přitom je asi 12 kilometrů od knihovny a já jsem chodbou nešla ani 5 minut. Chvíli jsem si ho prohlížela. Vypadal nějak jinak než obvykle. Více snově, pohádkově. Po chvíli prohlížení jsem se vrátila chodbou do knihovny. Četla jsem si tam, a když už bylo pozdě, vrátila jsem se chodbou domů.