Amelie M.: Děkuji za hodnocení. :-)

Myslím, že tito "práskači" jsou nesmyslnou obranou proti nesmyslnému systému. Měřit rychlost totiž nemá logiku, na mnoha místech je rychlost omezená bezdůvodně a už při jejím omezování se nějak počítá s tím, že řidiči to omezení nebudou dodržovat. A skutečný problém - nebezpečné chování vystresovaných řidičů - zůstává zcela mimo pozornost i postih.

Mimochodem, kdyby Emil o té kontrole nevěděl a tu pokutu dostal, co myslíš, že by pak udělal? Podle mě by zrychlil ještě víc, aby to zpoždění dohnal...

Myslím, že to, co uvádíš jako příklady, se kterými nesouhlasíš, jsou jen osobní přístupy konkrétních autorů k literatuře (resp. poezii). Asi mají na svůj přístup právo, ale také s nimi nesouhlasím a neměli by svým přístupem omezovat další autory.

Doporučuji ti k přečtení Filosofii básnické skladby od E. A. Poea; tam se dozvíš, že i dokonale konstruovaná a neosobní poezie může být krásná.

:-D Ten poslední verš je úžasný. :-D

Timothy A. Postovit: Děkuji za komentář. :-) Pro mě je právě používání takových výrazů jednou z hlavních "přidaných hodnot" (nejen v tomto díle).

Povedená komedie se sociální tématikou, využívá stereotypy (není nijak zvlášť vysvětleno, proč se od Uhlíře očekává, že bude krást krávy) a nevyvolá žádné zásadnější překvapení (snad jen to, že ten les nakonec opravdu vypálí, ale to je spíš moje předpojatost, a také to, že si Dorotka zprvu vybere Kazatele, když to už od začátku vypadá, že by si měla vybrat Uhlíře).

Nejvíc mě pobavilo "do mýho lesa/do našeho lesa/do vašeho lesa" :-D a zcela absurdní myšlenka Kazatele na konci: "Ty se nám všem prostě jen snažíš sdělit, že nezáleží na tom, co člověk dělá, říká či si myslí, zda je umouněný, hodný či černý." :-D Celkově se mi líbilo, jak je Kazatel úplně "mimo realitu", hlavně ze začátku je to hodně povedené, ke konci už víc reaguje na to, co se děje.

Mám trochu výhrady k tomu, že III. jednání se jmenuje stejně jako II., když už, tak bych to třetí pojmenoval třeba "Dorotka nalézá znovu a lépe". Také se mi trochu nelíbí, že Kazatel oslovuje jen "Bratři", možná je to zlozvyk z kláštera, ale když mluví k veřejnosti, určitě by ji měl oslovovat "bratři a sestry" (případně, kdyby si chtěl hrát na genderově korektního kazatele, "sestry a bratři", ale to by se do této hry rozhodně nehodilo).

Hudební pozadí se mi líbí, text má na svoji délku příliš jednoduchou a ne dost silnou (spíš vyloženě "slabou") myšlenku, musí se hodně opakovat.

Na druhou stranu to posluchače může vyprovokovat, aby se nad tím zamyslel a tu myšlenku si doplnil. Mě třeba napadlo, že každý žijeme život jen jednou a nemůžeme se na té cestě od narození ke smrti vrátit ani zastavit, ale po nás přijdou jiní lidé a budou žít podobné životy jako my - znovu (to je, dle toho co jsem slyšel, jedna z myšlenek filmu Atlas mraků (2012)). I oni zažijí to dobré i to špatné a možná jsme tu pro ně. Nicméně, píseň nic z toho neobsahuje, ba tomu trochu odporuje, když říká "nikdy".

Úžasný text i hudba. Ta monotónní hudba se k tomu vážnému textu náramně hodí, cokoliv složitějšího by na sebe poutalo pozornost, a ubíralo ji tak textu. Myslím, že tato píseň se stane jednou z mých oblíbených. :-)

Působivé, líbí se mi slova "pruskou" a "kobaltovou". Víc mě nenapadá, asi nemám dost inspirativního smutku.

Severak: To víš, už tehdy jsem se učil Linux. :-D

Amelie M.: Děkuji za přečtení i skvělý komentář. Co se týče třetí části povídky, nemám moc představu, jak to na divokém západě fungovalo v rodinách, takže jsem se asi dopustil anachronismu. Děkuji, že jsi mě na to upozornila. :-)

Dívka je určitě dospělá; nemyslím, že by si hrála na strašidlo. To, že je zahalená do prostěradla, je tam vysvětleno tím, že zatímco spala, matka jí vzala oblečení. A že byla zahalená celá... Možná se za svůj stav styděla, tak nechtěla, aby ji případní hosté poznali, a teprve když si byla jistá, že jich tam moc není, odhalila se.

V každém případě mám velikou radost, že tě povídka pobavila. :-)

Amelie M.: Jistě. :-) Občas to chce i pohlazení po duši. :-)

Severak: Sepsal jsem sedm vlastností, které by podle mě měl ideální komentář mít: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=29448-vlastnosti-vzorneho-
komentare To můžeme použít jako základ k "návodu na správné komentování".

Severak: Jdu sbírat příklady...

Máta: S betareadem souhlasím, já bych jej využíval (a pravděpodobně i poskytoval). Svá díla několikrát přepisuji a ocenil bych detailnější nezávislou analýzu jejich betaverzí než mohou poskytnout komentáře; např. poznámky k jednotlivým formulacím či odstavcům.

Výběr není špatný, ale muselo by existovat několik kategorií, do kterých by se vybíralo samostatně - jeden výběr na samostatné básně, druhý na hotové (a tím pádem uzavřené) sbírky básní, třetí na povídky, čtvrtý na úvahy, pátý na hotové romány, šestý na nahrané písně a možná ještě sedmý na scénáře, ale těch se tu píše tak málo, že už samotná kategorie slouží jako výběr. A pak je tu otázka, jak do výběrů vybírat.

Kromě toho by byl proto, aby byl sepsán nějaký nezávazný návod "jak správně komentovat" a každý autor by si mohl z komentářů k dílům (jakýmkoliv, i cizím) vybrat tři "vzorové", tzn. takové, jaké by si ideálně u svých děl představoval. Všechny vzorové komentáře by se navíc zobrazovaly na samostatné stránce a sloužily jako "reklama" na vzorově (vzorně) okomentovaná díla. Díky tomu by si každý autor mohl poměrně přesně a názorně určit, jakou má představu o komentářích ke svým dílům.

Už to chápu. Zajímavá představa, trochu surrealistická. Ach jo, beru to moc vážně. Jsem hrozný.

Trochu mi to připomíná moji metapohádku O princezně a drakovi ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20347-o-princezne-a-drakov
i ).

Do konce jsem to nedočetl, protože mě nezajímá téma (pod tím názvem jsem si představoval něco jiného), ale velice chválím dělení na části a průběžné změny úhlu pohledu. Ty jsou podle mě hlavním kladem povídky.

Zcela souhlasím. Také oceňuji víc obsah než formu a myslím, že kritiku umím přijmout, když ji považuji za oprávněnou, a obhájit se, když ji za oprávněnou nepovažuji. Ani profesionál není neomylný (zvlášť když si jde na literární web odpočinout po náročné směně) a i amatér může narazit na zajímavý postřeh.

Myslím, že to, jak lidé říkají, že dříve to tu bylo lepší, je důsledek vzpomínkového optimismu - z minulosti si vzpomínají jen na to dobré. Já mám spíš opačný dojem.

Souhlasím se Zamilou, myšlenku to má velice pěknou. :-) Jinak, já věřím, že smysl života si člověk musí určit sám. Obdivování a tvorba "zázraků" přírody (naše vlastní těla jsou určitě také "zázraky přírody", další se ukazují třeba v matematice, vzpomeňme jen krásu Mandelbrotovy množiny) jsou dobrý smysl života, ale smysl života nemusí být individuální - mlynář v minulosti mohl mít za smysl života zajistit, aby všichni v obci měli co jíst (tzn. aby jim pekař měl z čeho upéci chleba) a to byl dobrý smysl života!