Ta sloka v závorkách mě pobavila. :-D A přirovnání „vzdalování se“ lidí k rudému posuvu se mi líbí. :-)

To poslední slovo je vlastně docela překvapení. Jinak ta povídka plyne tak docela všedně a pak najednou takový konec, který nutí k zamyšlení a zanechá docela smutný dojem.

Myslím, že skoro všechny činnosti jsou příjemnější, když je člověk dělá s druhým člověkem, dokonce i sledování televize nebo čtení či psaní knihy. Z psaní úvahy se např. může stát filozofická debata. Neplatí to pouze v případech, kdy ta činnost toho druhého nebaví a nezajímá.) Tato zkušenost se spoluprací v dnešní době bohužel spoustě dospělých chybí, a tak neví, co od toho očekávat, a nejsou ochotni/y pro to nic obětovat, což je škoda.

Myslím, že intenzita vztahu nemusí růst. Některým lidem stačí potkávat se např. jednou za měsíc, nebo se třeba nemusejí potkávat vůbec a vystačí si s dopisováním (jako ve filmu Mary a Max).

A téma opravdovosti proti přetvářce je takové docela věčné téma, které se neustále vynořuje, ale málokdo se spokojí s odpovědí, že nejlepší je "zlatá střední cesta".

Mimochodem, k tomu "Sirovi" tě inspirovala Siri ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Siri ), nebo je to jen náhodná shoda jmen?

Myslím, že je to povedená reportáž s řadou důležitých myšlenek. Prostředí věznice pro mě bylo obtížně představitelné, než mi ho zprostředkoval seriál Orange Is the New Black. (A celkem to tomu popisu odpovídá, takže americké věznice se od těch našich asi moc neliší.)

Pochybuji, že existuje přiměřený trest. Každý člověk je jiný, jednomu vězení ani moc neublíží (např. nemá přátele, po ničem netouží a je trvale uzavřený do sebe; nebo třeba někteří bezdomovci mohou být za pobyt ve vězení i vděční) a druhého poznamená na celý život. Je to spravedlivé? Snad by se dalo vymyslet něco lepšího, třeba různé alternativní tresty, ale jak přesvědčit lidi, kteří vězení nikdy ani neviděli, aby volili politickou stranu, která by alternativní tresty prosadila?

Pobavilo mě to. Ten jazyk, kterým je to psané, mě hodně ruší při čtení, ale stejně to stálo za přečtení. Nejvíc mě pobavily ty dvojkalhotky. (Pravděpodobně proto, že je to paradoxně docela inteligentní nápad.) Naopak nejméně mě zaujala "Naděnka telefonistka".

Připadá mi, že v té první části se Ti podařilo zachytit určitý druh nedorozumění, s jakým mám také zkušenost. Snad tedy nejsem jediná osoba, které její okolí nerozumí. Druhá část (pod hvězdičkami) mě nezaujala.

Devils_PIMP: Děkuji. :-) A to básně běžně nepíšu.

Pobavilo mě to. Nejvíc » V podstatě mu řekla všechno, co ji trápilo, on jí to převyprávěl a kamarádka byla hin z toho, jak on všechno ví.« :-D Fejetony moc nečtu, takže nemám srovnání, ale tento se mi líbí.

Zamila: Děkuji za přečtení a komentář. :-) Ve skutečnosti je to odraz jen jedné malé části mé osobnosti; té, ze které pochází inspirace pro osobnost Tamary Janů, má to odrážet hlavně její osobnost.

Matematika je jen jeden z řady oborů, s nimiž mám vztah, i když uznávám, že trochu inklinuji k poměřování všeho ostatního jejími měřítky. Kdyby tě zajímal můj vztah k výtvarnu, zkus nakouknout do mé galerie Pokusy o výtvarné umění: http://www.psanci.cz/galerie_detail.php?gal_id=390

Amelie M.: Vysvětlivek by bylo hodně. :-) V podstatě všechny ty pojmy můžeš najít na Wikipedii. Několik zajímavých ze začátku:

plagiát - dílo, které vydává za své někdo jiný než jeho skutečný autor;
drapérie - použití textilních látek k uměleckému zdobení, případně ztvárnění takových látek (v malbě či na soše);
plenér - venku (tzn. ne v ateliéru);
tapisérie - tkaný nástěnný koberec;
meandr - druh klikatého ornamentu;
harmonie - vyrovnanost, soulad.

Ne všechny verše dávají samostatný smysl, zajímavé by podle mě mělo být spíš to, že je ta báseň laikovi nesrozumitelná, přestože každý trochu vzdělaný člověk řadu těch pojmů už někde slyšel (freska, fiála, triptych, rotunda, patina, portál). Třeba některý z nich zaujme čtenáře natolik, že si o něm zjistí něco víc...

Máta: Děkuji za komentář. Mám radost, že to tak vnímáš také. :-)

Jiří Turner: Souhlasím s tebou. Také mám dojem, že zkoumání obecných zákonitostí umění vede spíš k zjištění, že o nich vlastně nemůžeme nic říct, ale i toto zjištění má (alespoň pro mě) velkou hodnotu. Děkuji za doporučení, na Zpověď mladého romanopisce se určitě podívám.

A to, že je má esej technicky dobrá, mě těší. Je to teprve moje druhá delší esej.

Amelie M.: Děkuji za hodnocení. :-)

Myslím, že tito "práskači" jsou nesmyslnou obranou proti nesmyslnému systému. Měřit rychlost totiž nemá logiku, na mnoha místech je rychlost omezená bezdůvodně a už při jejím omezování se nějak počítá s tím, že řidiči to omezení nebudou dodržovat. A skutečný problém - nebezpečné chování vystresovaných řidičů - zůstává zcela mimo pozornost i postih.

Mimochodem, kdyby Emil o té kontrole nevěděl a tu pokutu dostal, co myslíš, že by pak udělal? Podle mě by zrychlil ještě víc, aby to zpoždění dohnal...

Myslím, že to, co uvádíš jako příklady, se kterými nesouhlasíš, jsou jen osobní přístupy konkrétních autorů k literatuře (resp. poezii). Asi mají na svůj přístup právo, ale také s nimi nesouhlasím a neměli by svým přístupem omezovat další autory.

Doporučuji ti k přečtení Filosofii básnické skladby od E. A. Poea; tam se dozvíš, že i dokonale konstruovaná a neosobní poezie může být krásná.

:-D Ten poslední verš je úžasný. :-D

Timothy A. Postovit: Děkuji za komentář. :-) Pro mě je právě používání takových výrazů jednou z hlavních "přidaných hodnot" (nejen v tomto díle).

Povedená komedie se sociální tématikou, využívá stereotypy (není nijak zvlášť vysvětleno, proč se od Uhlíře očekává, že bude krást krávy) a nevyvolá žádné zásadnější překvapení (snad jen to, že ten les nakonec opravdu vypálí, ale to je spíš moje předpojatost, a také to, že si Dorotka zprvu vybere Kazatele, když to už od začátku vypadá, že by si měla vybrat Uhlíře).

Nejvíc mě pobavilo "do mýho lesa/do našeho lesa/do vašeho lesa" :-D a zcela absurdní myšlenka Kazatele na konci: "Ty se nám všem prostě jen snažíš sdělit, že nezáleží na tom, co člověk dělá, říká či si myslí, zda je umouněný, hodný či černý." :-D Celkově se mi líbilo, jak je Kazatel úplně "mimo realitu", hlavně ze začátku je to hodně povedené, ke konci už víc reaguje na to, co se děje.

Mám trochu výhrady k tomu, že III. jednání se jmenuje stejně jako II., když už, tak bych to třetí pojmenoval třeba "Dorotka nalézá znovu a lépe". Také se mi trochu nelíbí, že Kazatel oslovuje jen "Bratři", možná je to zlozvyk z kláštera, ale když mluví k veřejnosti, určitě by ji měl oslovovat "bratři a sestry" (případně, kdyby si chtěl hrát na genderově korektního kazatele, "sestry a bratři", ale to by se do této hry rozhodně nehodilo).

Hudební pozadí se mi líbí, text má na svoji délku příliš jednoduchou a ne dost silnou (spíš vyloženě "slabou") myšlenku, musí se hodně opakovat.

Na druhou stranu to posluchače může vyprovokovat, aby se nad tím zamyslel a tu myšlenku si doplnil. Mě třeba napadlo, že každý žijeme život jen jednou a nemůžeme se na té cestě od narození ke smrti vrátit ani zastavit, ale po nás přijdou jiní lidé a budou žít podobné životy jako my - znovu (to je, dle toho co jsem slyšel, jedna z myšlenek filmu Atlas mraků (2012)). I oni zažijí to dobré i to špatné a možná jsme tu pro ně. Nicméně, píseň nic z toho neobsahuje, ba tomu trochu odporuje, když říká "nikdy".

Úžasný text i hudba. Ta monotónní hudba se k tomu vážnému textu náramně hodí, cokoliv složitějšího by na sebe poutalo pozornost, a ubíralo ji tak textu. Myslím, že tato píseň se stane jednou z mých oblíbených. :-)