Damir: Název „Můj nový stroj“ by mi připadal v pořádku, a dokonce by vyvolával i mírnou zvědavost, o jaký stroj se to jedná – mohl by to být robot, nebo třeba mlýnek na maso. Ale „Moje nové PC“ mi v mém kulturním kontextu vytváří naprosto jasnou představu, co od té povídky očekávám, a obsah se mi pak snaží předložit něco úplně jiného, takže se cítím podvedený/á. Z mého subjektivního hlediska se tak jedná o clickbait ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Clickbait ), a když argumentuješ tím, že „název má být krátký a atraktivní“, tak mi z toho vyplývá, že jsi to čtenářům dokonce udělal naschvál!

(Mimochodem, já zastávám názor, že název má být právě tak atraktivní jako obsah, ne víc a ne méně.)

„Navíc dnes nevíme, jak se bude za 12 let takovému hardwaru říkat.“ – Toto je zcela bezpředmětná výmluva. Povídku píšeš teď a čtenáři ji teď čtou, takže ji interpretují v současném kulturním kontextu, obzvlášť název a anotace, které čtenáři čtou ještě předtím, než se seznamí s kulturním kontextem samotného obsahu díla. Pokud má dílo zavádějící název, jako třeba Jméno růže, musí to zachránit anotace, ale ta tvoje („Povídka z velmi blízké budoucnosti.“) je v tomto zoufale nicneříkající a spíš působí dojmem, jako bys ani žádnou anotaci psát nechtěl.

"Vůbec nezmiňuji výkon stroje" – máš pravdu. Toto byla jen zcela vedlejší myšlenka, která s tvojí povídkou vlastně ani nesouvisí. Omlouvám se, pokud tě zbytečně zatížila, přeskočily mi myšlenky.

Úžasná úvaha, určitě stojí za zamyšlení a promyšlení.

Vadí mi, že název je poněkud zavádějící, protože to, co popisuješ, není PC (stolní počítač), ale „inteligentní asistent“. (Pokud je to nadsázka, chtělo by to zmínit v anotaci.) Také bych (jako „trochu ajťák“) dodal/a myšlenku, že problém s praktickou životností počítačů (na rozdíl od notebooků) dnes už nespočívá ve výkonu a kapacitě paměti, ale spíš v podpoře hardwaru — starší počítač má třeba místo USB 3 jen USB 2 a nové vybavení pro virtuální realitu je vždy optimalizováno pro nejnovější hardware, což znamená, že uživatel si ten nový hardware, jaksi, musí přikoupit, i když by to klidně šlo provozovat na starším, kdyby to výrobce nového vybavení chtěl.

Tím ale moje negativní kritika končí a na to, že je to povídka za života, je náramně zábavná, promyšlená a inspirativní. Nejvíc mě pobavilo: „Toto jméno PC Asistentek je také druhé nejčastější.“ A také mě potěšilo to s názvy adresářů; štve mě, že i na Linuxu se prosazuje jednotná struktura pro umístění dokumentů. (Asi nejvíc mě štve adresář „Veřejné“.) I když tuším, že některým uživatelům to může pomoci udržet si v souborech pořádek.

Homér: S pejskaři ani kočárky se Prokop v tom příběhu nesetkal, takže není důvod, aby tam byly. Ale těší mě, že tě to pobavilo. (Třeba za pár měsíců přijde pokračování.)

Ginnare: Chápu. Já se snažím zprávam spíš vyhýbat a přijímat je jen příležitostně, a to ještě jen od vlády, Českého rozhlasu, České televize a případně z novin, se kterými mám dobré zkušenosti. Nevěřím ani soukromým televizím, natož sociálním sítím či různým webovým agregátorům (ale těm jsem nevěřil/a ani předtím).

A těším se, až získáš nadhled a vráŧíš se. :-)

Meluzina: Tak papírové sáčky by mě nanapadly! Moc děkuji za velmi zajímavou paralelu.

človiček: Vdechování léčivých silic mi zní jako dobrý nápad.

Rosa: Děkuji za přečtení a komentář. Ano, Kocourkov je něco podobného, i když ne úplně totéž.

Vyvolalo mi to představu, jak si člověk s rouškou přes ústa sundává vlasy a vyndává oči z důlků a skládá je do nákupního vozíku... Brr...

Líbí se mi obsah první sloky, ale je tam hodně vynechaných informací. Pro mě by to chtělo doplnit více všedními a pravděpodobnými detaily.

Básním příliš nerozumím, ale tato mi připadá na první pohled dobrá. Trochu mě mate ta řádka čísel, protože je pak nejasné, zda se jedná o virus biologický či počítačový, ale možná ta nejasnost byla záměrná.

Rosa: Asi tomu textu špatně rozumíš... Pokud na webových stránkách něco hledáš, tak už tam přece jdeš něco udělat − jdeš tam najít to, co tě zajímá! Už nejsi pasivní a bez skutečného zájmu jako žebrák − když nedostaneš, co chceš, budeš hledat jiné cesty, jak se k té informaci dostat, třeba i napíšeš někomu dotaz, a když dostaneš částečnou odpověď, pokusíš se ji doplnit z jiných zdrojů. Tak bych to vítal/a. Problém vidím tehdy, když jde uživatel na webovou stránku s úmyslem věnovat jí jen velmi malé duševní úsilí a spíš se „nechat krmit“ a lhostejně a bez vděku přijímá, co na stránce je, a když mu tam něco chybí, tak je nanejvýš schopen vyslovit požadavek, že to tam chce, ale nic jiného pro to neudělá, ani se tu informaci nepokusí vyhledat na jiných stránkách, protože ho vlastně ani skutečně nezajímá.

Damir: Ten text má být určený lidem, kteří se budou blíž zajímat o projekt Linux: Kniha kouzel, a mohli by se potenciálně stát jeho přispěvateli. Snažím se je proto přesvědčit, aby používání výstupu toho projektu brali jako symetrický vztah − já s nimi sdílím to, co jsem sepsal/a z velké části pro vlastní potřebu (a také to používám), a tak od nich očekávám, že za to budou vděční a budou se mnou (a odstatními uživateli) sdílet to, co se do záběru projektu hodí a co sami pro vlastní potřebu sepsali. A ideálně bych rád/a, kdyby tomu, co budou z projektu potřebovat, věnovali podobnou péči, jako by to sami napsali. Hlavně aby to nebrali jako vztah zákazníka a prodejce, protože tak to bez peněz fungovat nemůže.

Ty webové služby jsem tam zmínil/a jen okrajově, neměl/a jsem žádnou konkrétní na mysli, ale může to být třeba Wikipedie, YouTube, Facebook, DuckDuckGo nebo klidně i Psanci.cz.

Ale děkuji za komentář, uznávám, že jsem to napsal/a hodně abstraktně a nekonkrétně.

slavek: Děkuji za komentář. Pomohl mi rozšířit moji představu o obyčejných uživatelích (ačkoliv by si asi zasloužila rozšířit ještě podstatně víc). Souhlasím, že neznalost uživatelů souvisí s bezpečností − spousta malware se dostává do systému se spoluprací uživatele, takže se na první pohled může zdát jako rozumná cesta zabezpečit systém tak, že se uživateli nedovolí nic, ale já myslím, že to vůbec rozumná cesta není.

A moc děkuji za podporu! :-)

Severak: Děkuji. Až zase někde takový popis potkáš, pošli mi odkaz. :-)

slavek: Není zač. Děkuji za komentář. :-)

Jako celek je to série příjemná k přečtení. Sám/a jsem podobné výlety zažil/a a podobnou reportáž s fotografiemi jsem i napsal/a ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=36612-hygge-pod-prelouci ), takže mi nedělá problém se do toho vžít a odnáším si ze čtení příjemné zážitky z míst, kde jsem nikdy nebyl/a. :-)

A „I work, but for me, not for police!“ mě opravdu pobavilo.

Tento díl je pro mě z celé série nejzajímavější, snad i pro tu platební diskriminaci v Louvreu. Asi prostě mají moc zájemců, tak část z nich vědomě odbudou...

Krásný popis profesionální deformace. Proto si myslím, že by lidé měli víc číst realistická či naturalistická díla, která jim ve vnímání a chápání reality pomohou, a ne fantasy, která jim realitu spíš zastřou a odnaučí je rozlišovat mezi fikcí a lží.

A nevzdychej, že jsi pro moderní svět ztracena. On nebude trvat zase tak dlouho. Možná je spíš moderní svět ztracen pro tebe...

Krásná a zábavná úvaha (hlavně „Když bolí myšlenky, je čas se nad tím vším zamyslet a nejspíš přestat přemejšlet“ mi připadne úžasně absurdní). Všechny ty myšlenky mě oslovují a líbí se mi. Někdy mi život připadá jako cesta k nedosažitelnému cíli, ale častěji spíš jako ty nepřehledné křižovatky, i když si myslím, že je to věkem...