Závorky tam nech. Dodávají tomu hravost.

Kdybych šel kolem, zdráhal bych se Tě utrhnout, abys neuvadla. Jenže je v tom tak silně nakoncentrovaná touha, že bych se asi neubránil. Co by přišlo potom? Asi nějaké přísné potrestání, něco jako vyhnání z ráje...

Tohle já vnímám hrabětovsky, ale není v tom snaha napodobovat Hraběte. Je v tom spontánnost ale nepůsobí to nedodělaně. Je to poezie, kde nenajdeš začátek a konec. Proč ne?

Myslím, že je to hodně dobře napsáno. Nastiňuje to téma života a smrti, ale nevnucuje to žádný pohled, žádné řešení. Každého to nechává ať si to přebere sám jak uzná za vhodné. Je to vyspělé dílo.
Něco ti připomenu:

https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=2776-vzkriseni

...a pochopí-li umrlec
že je nikdo
pak volejme mu třikrát sláva...

V tom nacházím ironii :-)

Nejlepší básně se netváří jako velká poezie. Je to prosté, nepřizdobené, ale nepostrádá to fantazii.
Tohle očekávám od poezie.

Připojím se k náčelnikovi. Rýmy nejsou pěkné, libovolně měníš verš i rytmus. Jsi vynikající ve volném verši. Při volném verši se jde 100% po pocitu. Báseň s rýmy se tvoří úplně jinak. Takhle to není ani rak ani ryba.

Amelie M.: Děkuji za upřímnost.

korálek: Nádherná srdečná reakce. Díky moc!!!

Mamka: No nádherně si to rozvinula!
Díky moc.

Já jsem chtěl vojnu jen primitivně přežít. V takové hloubce bych se vyjádřit nedokázal. Takže se mi to moc líbí. První část básně by se dala použít pro kohokoli v závislém (nesvobodném) postavení. Třeba pro prodavače.

říkal jsem si
nesmíš ztratit tvář
padaly na mě saze a kvílení výhybek
a v tu chvíli jsem cítil
jak se můj úsměv mění v škleb

DDD: Já mám pocit, že Ty jsi jeden z lidí, co si to jen představovat nemusí, že se ti občas přihodí, že jsi za rozednění veku. Díky moc.

Yanishka: Jak jsem psal Zamile, ono se tou jízdou rozebereš a ty rána jsou pro mne jak energeťák Pak to zas chtělo ruma, někdy dva tři abych usnul.
Díky moc.

Zamila: Může si autor přát víc než takovouhle reakci na své dílo?
Díky moc.

Jak jsem mohl jet po práci na kole? Lehko, brzo ráno je chladněji, šlapáním se rozproudí krev a za chvíli jsi v pohodě.

taron: Díky milá kolegyně.

Yasmin: Díky za to nadšení :-)

Dnes seš tady rok. Kolik se toho za rok změnilo (přečti si to znova), to víš jen Ty. Před rokem mi uteklo jaká sem vstupuje básnířka. Ber to jako uznání nejen tyto básně.

gabkin: Děkuji za upřímnost, teprve konfrontace se čtenáři ukáže, jestli jsem dokázal překročit vlastní stín. Jestli v tom alespoň někdo najde, co jsem do toho chtěl vložit.

To je super! To je dobře, že to nesklouzlo k milování a zůstalo v tom napětí. Takhle je to fakt zajímavý.
Moc se mi to líbí!!!

Hm, tady souhlasím s taron. Hezké fráze, ale nevnímám linku.

Tohle Ti jde. Provokativně to uchopíš, aby to mělo náboj, je to tvoje básnická přirozenost, čtenáře to vždy chytne.
Super!

Já jsem závěr četl nějak takhle:

VYLIŽ MI!!!

svědomí

už se s tím nějak smíří