Vzkříšení

Neni-li Vzkříšení jen slovem
nadějí marnou není-li:
Vstaňte , ó mrtví! My kdož zovem
se živými jsme zbloudili!

Poznáváte-li rodnou zemi?
A pozná-li vás rodná zem?
Ó mrtví, nějak teskno je mi:
možná my živí nežijem!

Možná, že žijem dny jen liché,
v nichž odumírá myšlenka.
Důvěrně šeptám v chvíli tiché,
než zasvitne zas jitřenka:

Je život všestranný a dravý,
života tempo překotné.
Je péče o fysické zdraví,
nám uniká jen nehmotné,

požitků unášejí vlny,
rekordů ve všem doba dnes.
Čím víc však křičí: život plný!
tím více roste z prázdna děs.

Ti, kteří mluví stejnou řečí,
kdes mizí si v daleku
a propastí je denně větší
pout od člověka k člověku.

Není-li Vzkříšení jen slovo,
jak skeptik míní otrlý,
šeptání slyšte básníkovo:
Čas živé křísit, umrlí!

          Viktor Dyk (1877-1931)