V hazuce prosté
kráčím tobě vstříc
mé štěstí
natahuji dlaně
V mé hlavě šém
černo nevidíc
mé štěstí
chyť mě pevně za ně
Lidí přivedu ti
dlouhý tém
a budeš naše štěstí
naše tajemství
Ze vzdušných zámků v ruinách bydlíme
zástup naivních věřících světa snílků
ač krásy prostí štěstím záříme
s láskou, radostí a smíchem
tančíme
kráčím tobě vstříc
mé štěstí
natahuji dlaně
V mé hlavě šém
černo nevidíc
mé štěstí
chyť mě pevně za ně
Lidí přivedu ti
dlouhý tém
a budeš naše štěstí
naše tajemství
Ze vzdušných zámků v ruinách bydlíme
zástup naivních věřících světa snílků
ač krásy prostí štěstím záříme
s láskou, radostí a smíchem
tančíme
11.08.2017 08:48
ani k jednomu z přede mnou, se zcela nepřikláním, ale to by mělo dlouhé povídání, možná někdy při setkání...
09.08.2017 18:13
Mě se naopak ten konec líbí nejvíc, začátek byl tajemný, koncem jsi vyjádřila, co vyjádřit chtělas? Ze vzdušných zámků v ruinách bydlíme - to je nádhera..., nebo ač krásy prostí, štětím záříme - to jací jsme všichni hlupáci jsi pojala velkoryse a nazvala nás naivními snílky. Díky za to, jaké ohledy bereš na člověka a lidstvo jako takové :-)
05.08.2017 09:46
První půlka je super, má pevnej rytmus a pěkné rýmy. Pak se Ti to rozpadá rytmicky, druhé půlce schází i větší nápaditost a gramatické rýmy v závěru tomu taky nepřidaly. První půlku beru + myšlenku že ze vzdušných zámků ruinách bydlíme.
Přesto jsem se s tebou tady rád potkal. :-)
Přesto jsem se s tebou tady rád potkal. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.