Moc pěkná symbolika půvabu nezjeveného. Nápaditý skvělý název. Báseň je originální, má myšlenku. Trochu mi vadí, že báseň směřuje k obloze (pro mne symbol nekonečna) jako k pointě a pak se obrátí k noci (pro mne symbol tajemna). Tam se mi to jakoby tříští, jakoby měla dva vrcholy, chtělo by to jen jeden. Já osobně bych to zjednodušil. třeba takhle:

Světlo dne ukáže
Země pravou líc.

Pohleď však do noci,
nezjeví Ti víc?

To je ale jen můj subjektivní hnidopišský názor. Ale komentáře jsou o diskusi.
Pěkný...

Homér: Nejsem slaměný vdovec, v sobotu dopoledne jsem na zahradě otevřel staráč, abych se vzpamatoval z pracovního týdne. Přišla naše stará čubina a lehla si vedle mne. Byla to dokonalá haiku atmosféra, ale báseň se vydala jiným směrem. Díky.

Řekl bys uvařím čaj...
To nemá chybu! Kontrastuje to s dráždivým úvodem a pokračuje v tajemném napětí, které ústí v závěru se spoustu prostoru pro fantazii.
Prima!

I ty, Brute?

Všechno Tě zabíjí?

Poetika ženského smutku, budu masochista když napíšu, že se mi to líbí?

Ginnare: Díky moc...

Kouzlo osobnosti spočívá v hrdosti co
porušuje pravidla
a to někdy sere svět...?

Usáma bin ládin taky porušoval pravidla a sralo to svět.

Takže hrdost co porušuje pravidla může upoutat to je vše, pokud tak někdo jedná záměrně a ne z pocitu vnitřní svobody bude spíš nesnesitelný než zajímavý.

Současné fotografie kde je vše ostré by se dala přirovnat k popisu, často nekvalitnímu, typicky zdeformované "selfí" obličeje. Poezie je podle mne žánr pro to co nelze vyjádřit slovy. To se Ti daří. Myslím, že se v tom někdo najde. Většina má pocit, že se jim život na rozdíl od ostatních rozostřil, většina touží po větší svobodě a najdou se i tací, kteří přesto všechno žijí skryté kouzelné životy.
Prima.

Jo! Poetika života, bez sentimentu...
Super

milancholik: Díky moc!

Orionka: Dík.

oslov radek: Díky Radku...

Teorii kvadratury (výjimečný význam čísla čtyři) razil Jung. Tohle putování v kruhu má patrně čtyři zastávky, kdy se člověk, jako po čtverci vrátí do výchozího bodu. Je to neřešitelné. A v tom je řešení. Takové jako od Alana Wattse.
Pěkná miniatura.

https://www.youtube.com/watch?v=YCOQjiG9qsY
(poslední píseň alba, čas 36,44)

Není v tom vůbec nic výjimečného po jazykové stránce, žádná překvapivá neotřelá slova, je to prosté, jako když spadne kapka deště z nebe. Přesto v tom je tolik poezie. Prostě život, jen zachycená přítomná chvíle. Vlastně nic a vlastně všechno. Tohle můžu.
Prima.

Mlčeti Zlato:Já, Tvůj oblíbenej autor?

:-DDD

Sonet je pravá básnická výzva! Jsem laik, ale pobavme se o formě, máš tam správně dvě čtyřverší a dvě tříverší, jenže v obráceném pořadí, klasický sonet má být rozvinut ve čtyřverších a završen ve tříverších, ale možná existuje i tato forma, nemám téma dokonale nastudované.
Každopádně to má náladu, kterou Ti každý kdo si to přečte uvěří, je to moc pěkná květnová (po slovensky májová) poetická haluz.

Svým způsobem to je generační výpověď. Takže to je sociologicky zajímavé. Před třiceti lety by nikdo nenapadlo, že krabička s obvody se stane součástí našeho já.
Po formální stránce, líbí se mi plynulá dynamiku volného verše. Fajn.

Ginnare: Jestli to vydrží do večera, před spaním vzpomenu na Homéra a zítra bude líp. Líp? No líp než včera...

To není ze mě.

https://www.youtube.com/watch?v=SnP8Xn3w_s8

casa.de.locos: Díky moc.
:-)

Pollux Troy: Díky moc!

holka.přes.ulici: To je velká pochvala, díky.