Popravdě řečeno se mi to ani na několikeré čtení nelíbilo. Od poezie očekávám, že mi nebude tvrdit, že je něco tady a teď, že to z ní ucítím, pak je zbytečné psát, že to je tady a teď. To ptáče mi přišlo taky příliš, nevím? Patetické?
Zcela jsem změnil názor, když jsem si to poslech. Přednes je dynamičtější než obvykle a sluší básni. Je napsána poetikou, která působí přímočařeji a má tah, který mi připomíná písňový text.
Moc pěkný.

Připojuju se k pochvale za sevřený tvar. Úžasné je, že vtom slyším melodii, to se mi běžně nestává. Je to natolik výjimečné, že Ti odpustím i rým dýchat/míchat.

Sladko v duši?
Ale jo, může to zkvasit.
:-D


Cit
jak čmelák medový
nektar saje

(dalo by se doplnit " při tom nechtě opiluje")

Haiku ne, ale jako biblické přísloví to zní.

Prima.

PS: Ty květy nestav do řady, zní to moc uniformě a s pořádkem to taky nepřeháněj, nepotrpím si na něj.
:-)

Velmi zajímavá a propracovaná esej. Zenový mnich by nejspíš odpověděl, že před sebou nemá žádné jablko.

A co je to láska? Jeden může vidět milostné poblouznění, druhý šedou vytrvalost manželství, třetí Krista na kříži, pro jednoho je láska k jednomu člověku vším, pro druhého je to málo, hledá všeobjímající lásku, určitě jsem nevyčerpal všechny možnosti...

Kdysi mě nezaujala, dnes jsem se s ní sešel v čase a prostoru, čtu ji pořád dokola a moc se mi líbí. Motýl který nesnesl plytkou diskusi je super. Má to krásnou atmosféru a latina v závěru vyladila piontu. Jen když ji čtu nepůsobí na mě tak smutně jako ji interpretuješ v přednesu.
Super!

Tohle dílo mi uteklo a je to škoda, protože to mohlo být z mého pohledu TOP dílo. Kdyby bylo dotažené do konce (takového, který by se mi líbil).
:-)
Já se tady neshodnu s většinou v některých věcech, třeba, že dílo není hotové jak z nás vypadne, nebo že (většinou) není dobré používat rýmy ve volném verši. Vytvořilas úžasnou tajemnou atmosféru, Pak si ji ale zabyla rýmem, který nese tvrdou totální informaci (navíc si protiřečíš, když k ní máš přirozenou náklonnost, nemůžete si být cizí). Osobně bych zůstal v té krásné tajemné atmosféře, která nechává prostor pro čtenářovu fantazii. A pouze ve volném verši.

Třeba takhle (nebo jinak)

Silueta
mého těla
roztančila se
do kola
těmi směšnými pohyby

raz... dva... tři...

vysmívala se mi
na doby.

Proč tropíš si ze mne žerty?

Já přirozenou náklonností
se kTobě vinu...

A Ty uhýbáš!

Čí si?

Jsi moje?

Jsi cizí?

Netvrdím, že je tohle jediné správné řešení, určitě bys vymyslela nějaké lepší, potenciál na to máš větší než já.

Ale dost kritiky, až na závěr to je (z mého pohledu pecka).

Fantastickej přednes!

Velmi zdařilá báseň. Má pro mne znatelnou dynamiku volného verše, volnější, jednoduší úvod, výrazný silný nápaditý, ale srozumitelný střed a volnější, jednodušší závěr. Nepůsobí na mne tak emočně rozháraně jako ta, co jsem Ti komentoval minule, je celistvá a silná.

Super.

U podobných básní se našinec jako já musí nejprv špetku dovzdělat, jinak to dopadne, jako když jsem Ti komentoval Krovky reality a teprve později po studiu brouků plně pochopil o čem ta báseň je. To je v pořádku, básni to dodá punc neotřelosti.
Ale paradoxně se mi nejvíc líbí jiné místo:
...roviny protnuté
v jarním a podzimním bodě...
Myslím, že vím, co jsi tím chtěla vyjádřit a nalezla si výstižný básnický obrat.

Je to nabyté různými emocemi, neříkám, že to je špatně, ty tak prostě píšeš. Já báseň spíš osekávám. Ze svého subjektivního hlediska bych si vybral dominantní emoci a vše ostatní ji podřídil.

Ale líbí se mi to, je to emočně silné a místy hodně nápadité.

Orionka: Samozřejmě jsem to potřeboval dostat do rýmu, hrot je fakn, mám rád náznaky, navíc nepůsobí tak klišoidně, jak kdybych tam byl šíp. Amorův šíp je něco tajemného, jen hrot může mít nesmírnou cenu (nebo ne?), rád nechávám prostor pro fantazii. Jestli v něčí fantazii je hrot málo, proč ne. Slabika navíc tam je, v písni by se to natáhlo na pí-ípu. Pivaři to í rádi protahujou když mluví o pííívu, nebo pííípě. Taky jsem chtěl, aby to vypadalo jako obyčejný inzerát. Třeba na chodbičce k pánským záchodkům by bylo to pravé místo pro podobnou inzerci.
Hlavně, je to především vtip, což jsi pochopila.
Díky moc.

Ginnare: Nic neměním, jsem v roli čtenáře.
Dík.

Mlčeti Zlato: Dík za srdečnou reakci.

ferina lišák: Díky moc.
:-)

Orionka: Díky moc za pěkný komentář.
:-)

Celkově se mi to líbí. Vypustil bych:
...Jsem směšná..., nemá to tam žádný smysl.
Líbí se mi růžové bačkůrky, naopak v závěru:
...chytil do dlaní
chytil a nepustil
už nikdy nepustil...
Tady bych hledal něco neotřelejšího.
:-)

Čas nám dochází od narození, nějaký čas nám trvá než nám to dojde. Zprvu to neberem na vědomí, pak potlačujeme. Zajímavým způsobem si vyjádřila tuhle skutečnost. Slovo blues tam nevnímám jako hudební žánr, ale jako symbol smutku.
Bezva!

Hanulka: Dík.
:-)

Ginnare: Díky
:-*

Aby si to kolega Sucháč nevzal osobně.
:-)

Pokud bys nahradila slůvko tak, slovem tedy doladila bys to rytmicky.

Je to autentické a nápadité, každý to může pochopit po svém.
To není výtka jen konstatování.
Míra osobitosti básně je věcí autora. Je na něm jestli píše vyloženě pro sebe, tak aby báseň pochopil někdo podobně naladěný, nebo pro davy.

Jen Ty víš jestli jsi to psala pro sebe, nebo pro někoho dalšího.
Jen Ty si sobě kritikem.

Yana: Díky moc za krásný komentář.
:-)