snake_01: A to mi stačí...

Dík.

Můra73: Obdivuju jak dokážeš k vyjádření využít minimum nástrojů. Tím myslím závorky.

Moc nevěřím, že ti je 15 let. Čtu v tom manželskou krizi.

Jestli se mýlím, jsi mimořádný talent.

Mě se to naopak moc líbí. Moc nevěřím tomu, že Ti je 15 let. Podařilo se to vyjádřit všednost, její rezignované přijímání.

Pěkná báseň ve volném verši.

U Tebe čtenář musí hledat obsah v nedořečeném a já tam nacházím domov, který si dokázala vytvořit. Přirozená ženskost. Smekám.

...bohničtí holubi se k sobě tulí
o trochu víc než jiní...

...
krčí se před zraky
dravčích sester...

Vůbec si nemyslím, že to je jednoduchý. Naopak je to vrstevnatý.
Podobnou syrovost v poezii mám rád.

Vše nejlepší k narozeninám.

Když ji nesezobne nějaký pták. I první je fajn miniatura.

Poezie anonymity: To je možné. Děkuji za upřímnost.

Top pointa!
Super! Rozděláš si čtenáře. A pak ho strčíš na lopatě do pece!

Vykouklo to na mne v narozeninových ohlédnutí. Už jsem to četl kdysi. Tohle je těžká báseň na komentář, ale zanechá hlubokou stopu. Občas se tu ukaž a pozdravuj mamku.

Jarovanek: Dík.

Jarovanek: Díky moc.

Podíváte se do očí a tolik toho spolu v okamžiku míjení ve zlomku vteřiny prožijete. Moc se mi nelíbí použité rýmování. ale básni rozumím.

Zvláštní, že v tom nikdo neobjevil milostnou báseň. O tom, že je dvěma lidem spolu vnitřně dobře. V takovém případě můžou cokoli blábolit a je to to nejlepší.
Prima.

Jsou věci které fungují. Doplňkové barvy, třeba modrá a oranžová, působí příjemně na psychiku, jedna musí mít dominanci. Je to alfa a omega barevné fotografie. Taky zjednodušení. I v tvém zajímavém textu bych zjednodušil.

...Z těch dnů
co už byly
vybavím si
švestkové nebe s pomerančovým západem...
(vypustil jsem to nebe)
...krása
které ujíždím
protože musím?...
Tohle bych vypustil úplně. Nikdy v básni nevyslovuj pocity, čtenář je musí najít mezi řádky.

------------------------------------------

Z těch dnů
co už byly
vybavím si
švestkové nebe s pomerančovým západem

ten kontrast velkoleposti a pakárny hladových chvil...
Z těch dnů
kdy modřiny a nebe hrály stejnou barvou
měly stejné nálady i štětce
zůstalo ve mně
o něco víc

-----------------------------------------------------

Jeden slavný básník řekl, že když napíše báseň odsekává z ní pak druhé hlavy, třetí, čtvrté ruce...

Vítej. Vůbec to není špatný, lehce bluesový nádech, celkem neotřelý. Líbí se mi nedořečenost v:
...který svede do slepý.

Když to rozsekám čte se mi to líp. Třeba takhle:

D
E
F
I
C
I
T
Y
znají zkratky k citům
které sytí

avšak vedou na scestí

kde je další deficit
který svede do slepý

kde je další deficit…

Dokolečka dokola
ochutnávám pocity

jak dorty

dokud nezvracím.

Danula: Díky Danulo. Někdy se vyhýbám i listí, co kdybych ho špatně rozpoznal...

Psavec: Dík.

Gora: Rozumím, bylo by to nedořečené. Ale asi by to nikdo nepochopil. Na písmáku to bylo vůbec první dílo vložené do kategorie senrjú. Ta kategorie tu není. Pikantní je, že inspirací byl skutečný zážitek. Byl jsem v drogerii pro destičky na komáry, byl jsem tam sám, prohodil jsem pár slov s prodavačkou (trochu se známe), opřela se o pult takovým způsobem, že doslova nabídla výstřih mým očím. Myslím, že jen chtěla ulevit bolavým nohám.
Dík.

Ještě bych ocenil první řádek. Je to úvod do textu, navození situace, často se nabízí obecný vstup, haiku má být ale maximálně konkrétní, detailní. To se Ti skvěle povedlo!