Psavec: Díky!

Yasmin: Moc ti děkuji... no, zkušenosti jsou nepřenositelné a tyhle obzvlášť. Těší mě, že se ti líbí a že sis ji se mnou procítila.

slavek: Díky moc. Nevím, jestli je to tak úplně báseň, ale už to moc neřeším, prostě vyjádřuji, co potřebuji... :-)

človiček: Děkuji, užívám. Máš pravdu, i ten rok tak rychle utekl a z malého miminka v bříšku je malý čím dál samostnanější chlapeček, který už skoro chodí, rozumí a projevuje svou osobnost :-)

vanovaso: Je! A jak roste, připadá mi to čím dál tím neuvěřitelnější... :)

Krásná, jak pohlazení... díky.

Krása. Přesně kvůli tomuhle sem ještě občas nakouknu.

Je moc hezká a jemná. Dala by se ještě osekat nějaká slova a tím zlepšit - vykrystalizovat to. Ale já to vidím u jiných a přitom sama to neumím. A chápu, že u básní - terapií má každé slovo svůj význam.

Uf, až se mi z ní udělalo trochu špatně. Ale to je tím, že se mě tohle téma dost dotýká a tys to vystihl skvěle. Moc už tady nekomentuji, ale po hodně dlouhý době mě na psancích zase někdo zaujal, nakonec jsem si přečetla všechny tvoje věci a ráda budu číst dál.

Píšeš hodně prozaicky, což nevadí, protože máš hodně poezie v těch myšlenkách, ale některý díla už jsou pro mě za hranicí toho, co bych označila jako báseň. Poetika v tom ale každopádně je a ten styl se mi vlastně líbí, tak co na tom.

Ráda jsem tě po dlouhé době četla. Hezky plyne a hezky se nad ní zamýšlí...

človiček: Díky, človíčku...

Yuki: To bych líp nevystihla! Děkuji.

Homér: ;-) ;-) ;-)

Jiří Stratil: holka.přes.ulici: Děkuji...

Lasak: Kéžby to nešlo odpárat, ale čeká mě velké párání... datum návratu se blíží, mám zpáteční letenku na 26. října.

Umouněnka: slnečnica: Orionka: Meluzina: človiček: Díky všem... ani jsem nečekala milé reakce. Prostě to jen tak vytrysklo...no a o tu knížku si to skoro říká. A je to můj sen odmalička. Tak jednou snad! :-)

Lasak: No, každý máme hranici někde jinde... pro mě je tohle ještě báseň... :) A jinak neštvi!!! :D

PrimaDen: oslov radek: človiček: Díky všem...

Homér: Na druhou stranu mám po sedmi měsících teplou vodu. Jouhou!

Homér: Až nahoře (zatím!) ne, jen kolem pěti tisíc. Foukal ale tak vydatný ledový uragán, že to stačilo. Navíc jsme byli i s dětma. O vstávání do zimy něco vím, tenhle týden jsem si ráno naměřila v pokoji 9 stupňů.