 16.12.2022 13 687(11) 0 |
Vytáhla jsem zátku
a oceán mě pohltil
sedím na dně v oku víru
zběsilá rychlost
už nevím čemu věřit
je to jako sedět v láhvi kterou jsem nevypila
kruh oblohy je tmavý a bezhvězdný
motá se mi hlava
ale ani se nehnu
možná hrůzou
odrazím se nohama a letím
hladina je klidná
idylka
mohla bych vše zapomenout
a zůstat tady
stejně mi to nikdo neuvěří
ale nedá se tu dýchat
nedá se tu žít
radši se vrátím dolů a budu doufat že
jestli se neutopím
jednoho dne
uslyším zpěv velryb
a oceán mě pohltil
sedím na dně v oku víru
zběsilá rychlost
už nevím čemu věřit
je to jako sedět v láhvi kterou jsem nevypila
kruh oblohy je tmavý a bezhvězdný
motá se mi hlava
ale ani se nehnu
možná hrůzou
odrazím se nohama a letím
hladina je klidná
idylka
mohla bych vše zapomenout
a zůstat tady
stejně mi to nikdo neuvěří
ale nedá se tu dýchat
nedá se tu žít
radši se vrátím dolů a budu doufat že
jestli se neutopím
jednoho dne
uslyším zpěv velryb
18.12.2022 - 00:54Život se nedá ošálit, vším se musí proplout i za cenu nejvyšší. Až moc povědomé pocity. Díky za ten nadhled.
17.12.2022 - 12:02človiček: Já myslím, že v některých situacích je vlastně zdravá reakce zoctovat. Ne napořád, ale jako obrana. Navíc sladké a zralé víno ne každý ocení, a ne každý si ho zaslouží.
17.12.2022 - 10:10Dandy: Je to spíš jakási naivní snaha pokoušet se vidět v budoucnosti naději. Díky.
16.12.2022 - 10:17Napsané nádherně a obsah... Asi každý má tisíc malých trápení a jedno velké (nebo dvě?)
16.12.2022 - 09:07Staň se vínem, sládneš, zraješ. Nezoctovati! Jednou budeš dopita k vysvobození a opita životem. Potkáš gurmána co tě ocení.
16.12.2022 - 08:13zaseja
kéž by to bylo tak snadné... děkuji
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V oku víru : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Posel
Předchozí dílo autora : Důvěřivá
