|
|
Vytáhla jsem zátku
a oceán mě pohltil
sedím na dně v oku víru
zběsilá rychlost
už nevím čemu věřit
je to jako sedět v láhvi kterou jsem nevypila
kruh oblohy je tmavý a bezhvězdný
motá se mi hlava
ale ani se nehnu
možná hrůzou
odrazím se nohama a letím
hladina je klidná
idylka
mohla bych vše zapomenout
a zůstat tady
stejně mi to nikdo neuvěří
ale nedá se tu dýchat
nedá se tu žít
radši se vrátím dolů a budu doufat že
jestli se neutopím
jednoho dne
uslyším zpěv velryb
a oceán mě pohltil
sedím na dně v oku víru
zběsilá rychlost
už nevím čemu věřit
je to jako sedět v láhvi kterou jsem nevypila
kruh oblohy je tmavý a bezhvězdný
motá se mi hlava
ale ani se nehnu
možná hrůzou
odrazím se nohama a letím
hladina je klidná
idylka
mohla bych vše zapomenout
a zůstat tady
stejně mi to nikdo neuvěří
ale nedá se tu dýchat
nedá se tu žít
radši se vrátím dolů a budu doufat že
jestli se neutopím
jednoho dne
uslyším zpěv velryb
Život se nedá ošálit, vším se musí proplout i za cenu nejvyšší. Až moc povědomé pocity. Díky za ten nadhled.
človiček: Já myslím, že v některých situacích je vlastně zdravá reakce zoctovat. Ne napořád, ale jako obrana. Navíc sladké a zralé víno ne každý ocení, a ne každý si ho zaslouží.
Dandy: Je to spíš jakási naivní snaha pokoušet se vidět v budoucnosti naději. Díky.
Napsané nádherně a obsah... Asi každý má tisíc malých trápení a jedno velké (nebo dvě?)
Staň se vínem, sládneš, zraješ. Nezoctovati! Jednou budeš dopita k vysvobození a opita životem. Potkáš gurmána co tě ocení.
zaseja
kéž by to bylo tak snadné... děkuji
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V oku víru : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Posel
Předchozí dílo autora : Důvěřivá
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
elerin» narozeniny
ladygodiwa [14], Davidss [10], fastavačka [9], oči směrem k zemi [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

