Sasanka: Tady s tebou musím souhlasit:)

Krásná.

Nádherně nežná, ten cit z ní úplně prýští...

Psavec: Poezie anonymity: Mlčeti Zlato: Hanulka: denisa: človiček: Moc děkuji za tak krásné reakce, přiznám se, že jsem je nečekala a také mě překvapilo, že se tu neotevřela diskuze nad formou.

Mlčeti Zlato: To je krásný komentář, moc ti děkuji za takovou reakci. Jazykolamy píšu často, i větší, než je v téhle básni, to je dobrý postřeh. Ale vyslovit mi jdou, jinak bych je asi nenapsala:)

človiček: bludička: Díky za zastávku.

mannaz: Nikdo jiný se nevyjádřil:) A zpětná vazba je pro mě důležitá, obzvlášť v některých ohledech, kam sama nedokážu z pohledu autorky dohlédnout.

mannaz: Děkuji. Tohle je zajímavé, mně přijde, že často píšu až moc přímočaře a naschvál někdy umazávám, tedy učím se to, aby to bylo trochu zastřenější. A tady mi to přišlo tak jasné, že jsem se nad tím ani nepozastavila, protože to vidím úplně živě před očima. Evidentně to ale neumím přenést tak, jak bych chtěla. To léto je už jen vzpomínka. Na to nejhezčí období mého dětství. Je tam ale jen jedna drobná indicie, jinak by to tam asi našel jen někdo zasvěcený, kdo tam byl taky. A možná až s tímto vysvětlením by mohlo být více zřejmé, ke komu v té jedné části tedy mluvím. Každopádně děkuji, možná se ještě zamyslim, co by se v ní dalo změnit, aby byla srozumitelnější. I když já vlastně nevím, jestli bych to tam chtěla napsat naplno. Mně osobně se takhle líbí právě pro ty vzpomínky. Ale chtěla bych to dokázat přenést i na čtenáře.

Dandy: To je pravda, ale někteří kreslíři jich přesto přidají nemálo.

Já tomu pocitu dobře rozumím, a přenesl se na mě dokonale. Připomnělo mi to jednu mou dávnou báseň, sice vánoční místo jara, ale s podobným vyzněním. Vlastně je to velmi smutné, byť jaro krásné popsané. Ale to je možná právě ono, někdy je duševní bolest (třeba i potlačovaná) v kontrastu s něčím pěkným, co by v člověku MĚLO vyvolat pozitivní emoce, o to neodbytnější. Trochu působí jako počátek lehčí formy deprese (v případě, že by to byl stálý stav). Nemožnost prožívat pozitivní emoce. Je-li to ze života, přeji, ať je líp. To vypsání často pomůže…

Skvělý obraty i atmosféra.

Nostalgicky křehká, píchlo mě z ní. Moc hezká.

Krásně smutná, nepoznala bych tě za ní. Ne kvůli tomu smutku, ale kvůli formě. Tahle volnolehká je mi blízká.

Výborná.

Zaujala mě, ale neumím to úplně uchopit.

Uff, forma lehká, obsah celkem masakr. Antidepresiva jsou svinstvo, které má v jistých chvílích své opodstatnění, ale člověka nespasí. Před některými věcmi se utéct nedá. Báseň se mi líbí.

Moc hezké. Nejvíc mě oslovilo poslední čtyřverší.

Morfeus: Zajímavý, díky. Taky to není úplně ono, ale určitě je to blíž. Jen u té “jiné formy” tak úplně nevím, co tím máš na mysli.

Hanulka: Díky za vnesení tvého pohledu. Pampeliška je hořká a krásná zároveň, záleží na úhlu pohledu. Pro někoho plevel, zbavit se jí opravdu nedá. Ale je pravda, že je to léčivá bylina.

Morfeus: Co přesně znamená “vše psychologického”? Asi chápu, kam tím vším míříš, a do jisté míry s tím i souhlasím, i když bych určitě neřekla, že všechny negativní emoce jsou jen různé formy strachu. Nevidím v tom ale úplně přínos pro mou báseň, která se tomuto tématu nevěnuje a věnovat nesnaží. Myslím, že je důležité se učit porozumět různým odstínům našich emocí, a právě těmto odstínům se ve svoji tvorbě ráda věnuji.