Sasanka: Ach! Děkuji, na víc asi nenacházím slova, jen že mě to zahřálo a potěšilo. Větší množství komentářů mi určitě nevadí, naopak. Je to motivující a já se ráda nad tvorbou zamýšlím a třeba i debatuji.

Sasanka: Děkuji, to mě potěšilo, španělštinu miluju taky, dokonce mám teď jednu novou báseň celou španělsky, možná ji sem vložím:)

Sasanka: Máš pravdu, že by to asi lépe plynulo. Já se k téhle své starší náctileté tvorbě moc nevracím, byla pro mě hodně o hledání poetického citu a přechodu mezi dětskou a vyspělejší tvorbou. Děkuji, že i tahle díla čteš a sem tam v nich něco najdeš:)

Sasanka: Moc děkuji za tak krásný a hluboký komentář. Já mám tuhle báseň ze svých starých asi nejradši, napsala jsem ji v 15, když jsem byla poprvé (a asi i naposledy :D) opravdu šťastně zamilovaná, je o mé první lásce.

Koukám i na ten obrázek, který vyvolal tak rozporuplné názory. A zpětně jsem pochopila, proč jsem ho k tomu dala - protože od toho, co vyjadřuje obrázek jsem utíkala k tomu, co je zobrazeno v básni.

Dandy: Hanulka: Psavec: Moc děkuji za milé reakce.

Mlčeti Zlato: Ani do roka a do dne, dávám si naději, že snad do dvou. Děkuji.

Sasanka: Děkuji, nějaký smutek v ní bude, ale také dost záleží na úhlu pohledu.

Zvláštní závěr, báseň končící otázkami. Líbí se mi.

Hanulka: Díky za zajímavé doplnění, tématicky by to určitě nebylo mimo. Ale bylo pro mě důležité, aby to skončilo přesně tak, jak je to napsáno. I přesto děkuji.

Silná a něčím mi blízká.

Sasanka: Tady s tebou musím souhlasit:)

Krásná.

Nádherně nežná, ten cit z ní úplně prýští...

Psavec: Poezie anonymity: Mlčeti Zlato: Hanulka: denisa: človiček: Moc děkuji za tak krásné reakce, přiznám se, že jsem je nečekala a také mě překvapilo, že se tu neotevřela diskuze nad formou.

Mlčeti Zlato: To je krásný komentář, moc ti děkuji za takovou reakci. Jazykolamy píšu často, i větší, než je v téhle básni, to je dobrý postřeh. Ale vyslovit mi jdou, jinak bych je asi nenapsala:)

človiček: bludička: Díky za zastávku.

mannaz: Nikdo jiný se nevyjádřil:) A zpětná vazba je pro mě důležitá, obzvlášť v některých ohledech, kam sama nedokážu z pohledu autorky dohlédnout.

mannaz: Děkuji. Tohle je zajímavé, mně přijde, že často píšu až moc přímočaře a naschvál někdy umazávám, tedy učím se to, aby to bylo trochu zastřenější. A tady mi to přišlo tak jasné, že jsem se nad tím ani nepozastavila, protože to vidím úplně živě před očima. Evidentně to ale neumím přenést tak, jak bych chtěla. To léto je už jen vzpomínka. Na to nejhezčí období mého dětství. Je tam ale jen jedna drobná indicie, jinak by to tam asi našel jen někdo zasvěcený, kdo tam byl taky. A možná až s tímto vysvětlením by mohlo být více zřejmé, ke komu v té jedné části tedy mluvím. Každopádně děkuji, možná se ještě zamyslim, co by se v ní dalo změnit, aby byla srozumitelnější. I když já vlastně nevím, jestli bych to tam chtěla napsat naplno. Mně osobně se takhle líbí právě pro ty vzpomínky. Ale chtěla bych to dokázat přenést i na čtenáře.

Dandy: To je pravda, ale někteří kreslíři jich přesto přidají nemálo.

Já tomu pocitu dobře rozumím, a přenesl se na mě dokonale. Připomnělo mi to jednu mou dávnou báseň, sice vánoční místo jara, ale s podobným vyzněním. Vlastně je to velmi smutné, byť jaro krásné popsané. Ale to je možná právě ono, někdy je duševní bolest (třeba i potlačovaná) v kontrastu s něčím pěkným, co by v člověku MĚLO vyvolat pozitivní emoce, o to neodbytnější. Trochu působí jako počátek lehčí formy deprese (v případě, že by to byl stálý stav). Nemožnost prožívat pozitivní emoce. Je-li to ze života, přeji, ať je líp. To vypsání často pomůže…