Psavec: koiška: sokol a lípa: Děkuju.

Jiří Turner: To je takový můj styl... volně a přesto tam ty rýmy jsou, v mojí hlavě to plyne ve svým rytmu, i když to třeba nesplňuje klasické poučky o rytmu. Díky.

koiška: Děkuju.

Psavec: Každý den aspoň jeden.

koiška: Díky!

Už ji hledám

Já zase s Holobytem měla na první čtení problém... přišlo mi tak jasné, co tím holobytem myslíš, že mi přišel ten poslední řádek nadbytečný a moc vysvětlovací. Dnes mi tam sedl. A pro samostatné čtení je tam určitě potřeba.

Taky souhlasím, že by mohly stát samostatně. Ale je skvělý je číst pohromadě, všechny ty odstíny emocí, které člověk ve vztahu k někomu může zažívat... Pobavila mě Postinspirační, to je takový můj přístup a humor nutný k přežití. :D

Jinak jim tak dobře rozumím... líbí se mi moc. Hned první mě překvapila tím, jak mě zasáhla. Už to neumím - skvělý! Někdy až trochu sebeironické vědomí sebe sama, oproti dřív, a stejně člověk některé věci neovládne. :-)

Sebemrskačská a Nad propastí mi přijdou výborně vyjádřené k takovému tomu stavu prohlédnutí iluzí, ale zároveň ještě neschopnost odejít. Teda v té druhé už je to spíš to hořké objevování vlastních sebeklamů. Baví mě ta hra s těmi frázemi, pojatými trochu jinak.

A závěr taky super. Nejlepší pocit.

Za mě celkově fakt výborný.

To bude nějaký overthinker. Já těm jeho pochybnostem rozumím.

V dnešní době se všeobecně málo opravuje. Protože všechno jde snadno vyměnit, náhražky jsou na každým rohu.

Souhlasím s Orionkou, ale to období před tím stojí někdy pěkně za hovno. Líbí se mi.

Hustá. Ale tyhle recidivy bývají hodně nebezpečný. Vyjádřeno skvěle.

Chtěla jsem říct, že to taky nevidím jako totéž... ale pak mě vtáhlo to slovo "lhostejně". A to je pro mě ta pointa, lhostejnost dokáže být opravdu krutá. Prostě odejít (s jakoukoliv emocí, která k tomu může patřit, a uznáním minulosti), a odejít s naprostou lhostejností (po které zůstává fakt hnusná pachuť a člověk si může připadat až využitý, neviditelný, jako by nikdy nic neznamenal), jsou dvě hodně rozdílné věci. Ale taky myslím, že lhostejnost navenek je ne moc dobrý obranný mechanismus, jak se ochránit před bolestí. Málokdo je skutečně lhostejný. Ale i ta zdánlivá lhostejnost může být samozřejmě pro druhého velmi zraňující...

LadyLoba: Orionka: Psavec: Díky moc za čtení a zanechání komentáře.

Terri42: Díky:) Chápu, dokud to jde, je to super.

Jiří Turner: Máš samozřejmě pravdu, vystihl jsi tu slabinu, která byla několikrát předělaná a nakonec jsem se trochu rezignovaně vrátila k původní verzi, která alespoň říká to, co skutečně má.

Akaia: Možná záleží, jak a jestli člověku slouží. Osobně když to bolí, radši uklízím. Když to bolet přestane (a téměř vždycky k tomu časem dojde), tak oceňuji. No a někdy se děje i obojí najednou… :)

A komu z nás to “něco esenciálního” nechybí… takový základ do života, který přitom vůbec není jednoduchý, zvlášť, když není z čeho vyjít. Bylo milý za tou básní na chvilku zavnímat tebe.

Psavec: LadyLoba: Miras2250: Díky za čtení. Osobně s ní mám trochu problém (jako se vším ostatním), ale sdílela jsem i tak, holt aktuálně nemám dobré rozlišovací schopnosti, takže prostě sdílím hala bala (a je mi to jedno, no problem, jak trefně napsal puero).

Psavec: Za b) je správná odpověď (tedy ano, ve své nefunkční podobě je zachován).

Výstižná. Rozumím jí až moc dobře, na tebe nezvykle nitro-odhalující (ať už tvoje, nebo imaginární nitro básnického subjektu). Bylo mi v tom dobře (jak jinak, depkárny jsou můj rybníček).