Kapitola 1-První pokus

Píše se pátek 17 prosince
a já bych měl zase do terénu vyrazit chytat zločince
místo toho sem v roztrhaných šatech
jak dítě z chudobince .

Probouzím se tam kde jsem včera usnul
poté co jsem do sebe pár kořalek lupnul
jé šero nejspíš brzy nad ránem
a opodál stojí muslim s otevřeným koránem

Co to má jako kurňa být
proč musel jsem včera zase tolik pít
to nejspíš jen kvůli tobě
dívce oděné v bílé robě

Avšak nevzdám se zkusím to dnes zas
nač zapínat předčasně bezpečnostní pás
půjdu do fabriky
avšak na cestu si vezmu dva lahváče
a budu békat na plný vál visáče.
avšak stejně zase budu ten kdo zapláče

Blíží se druhá hodina
a tobě za pásem končí šichta
ty si vážně kost Hasta la vista
a ty se modlíš a o odpuštění prosíš Krista
ať na tebe nečeká ten úchyl a onanista.

Potom si mě uviděla
a tuze si se lekla
a nervozně do kříže nohy spletla
a já po flámu ještě ožralý
uklonil se urozeně
k tobě mé budoucí ženě.

Jak sem se uklonil malinko se mi navalilo
a tebe to malinko zarazilo
proč tu před tebou ze mě šavle letí
ne fakt s tímhle pobudou nechceš mít děti

A tak dáš se na úprk rychle
na trolejbusovou zastávku Teplárna Michle
a tak končí nezdarem můj první pokus
a já sem zase rozbitej jak Ford Focus.

Vracím se domů do svého příbytku
a jdu se věnovat nacvičování slavnostního přípitku
a u toho budu psát tyto krátké verše
já potomek Miroslava Tyrše.