.........
![]() ![]() ![]() ![]() |
Mlýnské kolo
bylo mé pídění po naplnění...
Pak devátého roku v ústraní
objevil jsem dalekohledem zrnko...
(jedno, druhé, třetí...)
zrnko po zrnku odhrabal
hrad stojící na pláži,
titěrný před zlatou vlnou
a jeho čarodějnými kruhy
s věsteckou bránou pro bázlivé
(střeženou pečlivě pánem slepců)
jsem zavedl se do vivária
(stínů minulých)
otevřených ran
do nichž proudí sůl a jed...
Vydal jsem se k zajiskření hvězd,
oslepení v koroně strachu
a nalezl jsem jen pustinu
a poušť
(s ostatky mého zhynulého
realizmu...)
Mé vyprahlé rty lapaly chuť
ponořit se v blankytné jezero
a napojit se pomalými doušky
plně...
(...každou buňkou)
Prachové částice však
srážely mě do pokleku a kůží
mi kreslily krvavou mapu
Dívat se bylo...
utrpení
nadechnou se bylo...
jako polykat dračích slz
Písečná bouře, stěna
klusala po mém směru...
Ve středu jejího
vševidoucího a klidného oka
poletovali světlušky,
duše a oblak klikatých cest
U zrodu prachem
na konci prachem...
Vysoké koruny zádumčivých pamětníků
volaly mě zpět...
(zpět
do švitořivého listoví)
Unášely, unášely
s úsměvem...
bylo mé pídění po naplnění...
Pak devátého roku v ústraní
objevil jsem dalekohledem zrnko...
(jedno, druhé, třetí...)
zrnko po zrnku odhrabal
hrad stojící na pláži,
titěrný před zlatou vlnou
a jeho čarodějnými kruhy
s věsteckou bránou pro bázlivé
(střeženou pečlivě pánem slepců)
jsem zavedl se do vivária
(stínů minulých)
otevřených ran
do nichž proudí sůl a jed...
Vydal jsem se k zajiskření hvězd,
oslepení v koroně strachu
a nalezl jsem jen pustinu
a poušť
(s ostatky mého zhynulého
realizmu...)
Mé vyprahlé rty lapaly chuť
ponořit se v blankytné jezero
a napojit se pomalými doušky
plně...
(...každou buňkou)
Prachové částice však
srážely mě do pokleku a kůží
mi kreslily krvavou mapu
Dívat se bylo...
utrpení
nadechnou se bylo...
jako polykat dračích slz
Písečná bouře, stěna
klusala po mém směru...
Ve středu jejího
vševidoucího a klidného oka
poletovali světlušky,
duše a oblak klikatých cest
U zrodu prachem
na konci prachem...
Vysoké koruny zádumčivých pamětníků
volaly mě zpět...
(zpět
do švitořivého listoví)
Unášely, unášely
s úsměvem...
Prach : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poetika noci červnové
Předchozí dílo autora : Do náruče oceánu
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
JARKA» narozeniny
*paja* [15], stopzem [15], kytimiti [11], Neurotic Figure [11], Valerie Persanska [6], Jako Vždy [6]» řekli o sobě
casa.de.locos řekla o mechanická okurka :jeho mimoděk rebelující a hrozně bezprostřední poezie mě prostě baví, i když s pomeranči toho asi moc společného nemá