Do náruče oceánu

Cínový vojáček plakal
a lkal
a váha kovu táhla ho ke dnu,
pozvolna šerem
oceánu,
na duši ránu
jak závaží.

V zádech nes vránu,
marně se topila
nad rovem
geneze
kajícně opilá.
Jak plakal
vojáček
kol sebe masy lán,
číhal naň
v nicotě
sám Bludný Holanďan…