Ty víš, lásko ...

© Megynka


Sedím u okna, dívám se do nebe,
jak sněhové vločky smějí se na tebe.
Prstem kreslím srdíčko,
vločky ti padají na víčko.


Vzhůru stoupá vůně čaje,
svět možná, ale ... má láska neroztaje.
Oči mé jsou upřené na tebe,
kam mě až láska má dožene?


Ty víš, lásko ...
... krutý je svět ...
Neprodám, nezískám,
ani lásku tvou zpět.


Sedím u okna, dívám se na tebe,
lásko má, podívej se za sebe.
Srdíčko probodl veliký šíp,
je Amorův? Nebo si pro něj doletíš?


Slza mi stéká po tváři,
než se vsákne, trošku zazáří.
Možná si jednou všimneš její záře,
možná, že příště se vsákne do polštáře.


Ty víš, lásko ...
... krutá je doba ...
... a nějaké chyby ...
prostě musí přijít znova.