|
začátek jedné rozepsané povídky
|
Víte, jak se píšou dějiny? To se takhle sejde skupina úředníků z Ministerstva školství na poradě. Ten nejdůležitější pak zahájí schůzi slovy: „Tak, pánové, čím dneska popleteme dětem hlavy?“
Počkat - tohle je vlastně jiná historka, ta o státní maturitě. Příběh o psaní dějin začíná u řeky...
Počkat - tohle je vlastně jiná historka, ta o státní maturitě. Příběh o psaní dějin začíná u řeky...
Jen to nezlehčuj hele. Já viděl jak kolegové píšou dějiny. To si navlíknou tepláky, zapnou počítač, sprásknou hlavu do dlaní, rvou si vlasy a tlumeně naříkají se slovy: Ježiši to snad není možný..... už zase..... a co s tím, proboha? Co si jen počnu!... že já do toho lez.... to je konec. ... atd.
Pokud vím, tak nejvíc si vymýšlejí Pekelní lidé. Vždycky něco vymyslí a ti normální jim to vždycky uvěří.
Davidsoft: pokud se mi to podaří dopsat, bude dlouhé pokračování... v uplně jiném duchu
Je to dobrý začátek, pobavilo mě to. Doufám, že to bude mít pokračování. (Pokud možno delší a ne jen po jednom odstavci jako u té punčochové básně. :-D )
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak se píšou dějiny : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Věčný podzim
Předchozí dílo autora : Druhá punčochová
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Jiskřička [18], jana.roz@seznam.cz [17], Kirsty [17], něco končí [14], Conely [9], cavansit [8], Andrea [2]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.

