Věčný podzim

Chmury se rozplynou jak mlha nad krajinou,
já káru si svou odbrzdím sám.
Jak jiní maj jaro, já poslední dobou
věčný podzim mám.

Listy jsou zlaté a stromy jsou holé,
na trávu pad' šedivák.
Přestože divadlo Svět už znám celé
já zůstávám dál divák.

O přechodech řeky, o převratech státu,
já vyprávím váhavě.
Co na tom, že nic se tak nemohlo stát tu
a zbylo jen to v mé hlavě.