|
dlouhodobá pocitová
 03.03.2014 4 1387(12) 0 |
Chmury se rozplynou jak mlha nad krajinou,
já káru si svou odbrzdím sám.
Jak jiní maj jaro, já poslední dobou
věčný podzim mám.
Listy jsou zlaté a stromy jsou holé,
na trávu pad' šedivák.
Přestože divadlo Svět už znám celé
já zůstávám dál divák.
O přechodech řeky, o převratech státu,
já vyprávím váhavě.
Co na tom, že nic se tak nemohlo stát tu
a zbylo jen to v mé hlavě.
já káru si svou odbrzdím sám.
Jak jiní maj jaro, já poslední dobou
věčný podzim mám.
Listy jsou zlaté a stromy jsou holé,
na trávu pad' šedivák.
Přestože divadlo Svět už znám celé
já zůstávám dál divák.
O přechodech řeky, o převratech státu,
já vyprávím váhavě.
Co na tom, že nic se tak nemohlo stát tu
a zbylo jen to v mé hlavě.
23.09.2014 - 18:11
Věčný podzim : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : O situaci na Ukrajině
Předchozí dílo autora : Jak se píšou dějiny
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
