Letní večer

Blíží se desátá,
večer je za námi.
svou vládu přebírá noc
a obloha tmavne.

Z červánků staly se
mračna v tmavém rouchu,
ležely na nebi
a poklidně tmavly.

Bylo ještě světlo,
to jen zšeřelo se nebe,
objímaje modrou planetu,
dávaje pít jí ze svého náručí.

To jen netopýři brázdili nebe,
křidélky třepetali ve větru,
to jejich siluety míhaly se
plné tajemství jak černé šmouhy.

Pak ucítils tu vůni léta-
léto všude okolo,
jeho útroby plné jasných vůní,
květů a nových nadějí.

A vlahý vzduch dýchal jsi bez ustání,
stál v náruči oné noci,
to ozvaly se hlasy cvrčků
a zvuky aut se utišily.

Vešel jsi do letního večera,
kdy stala se z něj noc,
objetím nechal se unášet,
toužil znát jeho moc.

To léto-léto dalo mu kouzlo,
to vítr dal mu naději
a proto letní večer objal tě,
objal a na líce políbil...