přidáno 24.02.2021
hodnoceno 6
čteno 68(14)
posláno 0
Dnes je slunečný únorový den a oproti předchozím týdnům i výrazně hřejivější. Po pár minutách na slunci mám nutkání sundat si mikinu, to ale nakonec neudělám, protože v batohu nemám místo a musela bych ji nosit v ruce. Jen sedím na pláži na Náplavce a sleduji prolétající hejna racků, holubů a labutí.

Je jich tu tolik, že lákají lidi z okolí. Každý má u sebe kus pečiva a snaží se nakrmit labutě okolo sebe. Jsou již zvyklé na přítomnost lidí, proto zobou pečivo přímo z jejich ruky. Krmení labutí je očividně veliká atrakce, krmičů se zde nastřádalo víc než dost. Sem tam se objeví i nutrie, která je oproti kachnám a holubům asi stejně tak oblíbená jako labuť.

Přemýšlím nad tím, proč tomu tak je. Chápu, holubů a kachen je všude dost, není to prostě nic zajímavého. Je to ale důvod k jejich ignoraci? Asi ano, jsou přeci přemnožení, všem nám škodí, ničí památky a celkově obtěžují lidstvo svou existencí. Nejvhodnější je tyto létající parazity prostě vystřílet. Je to dost brutální, jenže tento názor je velmi častý. Sleduji řeku, ptáky odpočívající na kusech dřeva plovoucích po hladině Vltavy a zas si říkám, jak je život nefér.

V tu chvíli si všimnu bezvládně ležícího holuba nedaleko ode mne na jednom z těch kusů dřeva. Pluje přibližně tři metry od břehu a vypadá, že je již mrtvý. Je mi holuba líto, jen tam tak leží mezi ostatními a žádný z dalších ptáků ani lidí si ho nevšímá. Sleduji prkno s holubím tělem možná deset minut, kouřím cigaretu a snažím se vžít do pocitů těchto zvířat. Když zemře člověk, lidé mu uspořádají pohřeb, oplakávají ho. Když zemře labuť, jsou přivoláni profesionálové k důstojnému odklízení jejího těla, ale holub? Kdybych do jeho mrtvoly kopla a svalila ji do řeky, nikoho by to nepohoršilo.

Rozhořčená nad tím vším sundavám boty, ponožky a vyhrnuji si nohavice. Lidé se začínají dívat, ale už dávno nedbám na názory ostatních, ať se dívají. Beru do ruky šátek a pomalu našlapuji do ledové řeky. Momentálně jsem zaujala pozornost většiny přítomných.

Krůček po krůčku postupuji až k prknu. Mám vodu po kolena, což se dá přežít i bez namočení vyhrnutých nohavic. Rozevírám šátek a opatrně do něj nabírám holubovo bezvládné tělo. Souběžně s tím cítím pohoršení až znechucení lidí okolo. Holub - zvíře co přenáší nemoce, které chcíplo možná na ptačí chřipku a já ho beru do ruky, byť přes šátek. Mám pocit, že si mě dokonce někdo fotí, přesto osazenstvo pláže dál ignoruji.

Vracím se zpátky, pokládám tělo na nejbližší kámen a z batohu vyndám bundu. Dnes ji zřejmě nebudu potřebovat, proto si do ní utírám mokré nohy a obouvám se. Co teď? Rozhlížím se po pláži a hledám vhodné místo. Holuba balím celého do šátku, pokládám do jedné z děr v písku a na jeho tělo naskládám několik kamenů. Nemám ze sebe díky tomu dobrý pocit, jen se mi na malou chvíli podařilo zmírnit to znechucení ze života.

Holub možná nebyl pro nikoho důležitý, ale pro mě je výjimečnější než spousta všech těch arogantních ignorantů, kteří doopravdy zamořují náš svět.
přidáno 28.02.2021 - 17:54
Fake Ginger: Ale co je když nakonec ta autenticita pro diváka/čtenáře to nejzajímavější? ;)
přidáno 25.02.2021 - 00:12
Představil jsem si dívku jak kus proti proudu ukládá holuba na plovoucí prkno, aby mu umožnila poslední cestu do dálek. Taky ptáky ctím a chráním, ale tohle bych nedokázal. Kvůli publiku bych tam nevlezl.
přidáno 24.02.2021 - 23:44
Tom Cortés: Nějak v sobě mám tendencí zavděčit se víc ostatním než sobě
přidáno 24.02.2021 - 22:59
Hezky se mi četla.
přidáno 24.02.2021 - 17:58
Hezké zamyšlení a výborný závěr. Připojuji se a dvakrát podtrhávám.
přidáno 24.02.2021 - 09:09
Je to čtivé, pěkné. Pokud bych měl přidat nějaké podněty, pak rozhodně jsou nejlepší ty momenty, kdy se člověk dovídá něco o tobě a o tom, jak o té situaci přemýšlíš. Rád bych tam toho četl víc. A potom rozhodně lehce "zhovornět" použitý jazyk. Když čtu krátkou prózu od pětadvacetileté holky, tak mi slova jako "zde" místo přirozenějšího "tady" nebo "tu" přijdou lehce rušivá. Ale to je drobnost.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Holub : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Otupělost
Předchozí dílo autora : Marnost nad marnost

Soutěž

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku