Tatínek se přišel rozloučit

Nedávno mě v jednom časopise zaujal článek jisté paní, které se zdálo velmi sugestivně o návštěvě svého mrtvého manžela. Překvapivě, mně se stala velmi podobná příhoda, o kterou se s vámi podělím.
Hned v úvodu bych chtěla říci, že nejsem věřící v žádného boha a při čtení nebo vyprávění o nadpřirozených záhadách se snažím najít reálný základ příběhu. Přesto se mně před několika lety taková zvláštní příhoda stala . Nazvala bych ji :
Tatínek se přišel rozloučit
Můj tatínek byl pracovitý člověk a i když byl již řadu let v důchodu, rád pomáhal bratrovi na přestavbě chalupy v Krušných horách. Býval tam celé léto, my jsme za ním jezdívali střídavě podle možností a času. Já jsem v té době měla tříletou dcerku a na dovolenou jsem s ní a s maminkou odjela do Krkonoš. Vrátili jsme se po týdnu v sobotu domů. V neděli jsme celá rodina i s maminkou seděli při odpolední kávě , když se nebe černě zatáhlo, až se úplně setmělo a začala veliká bouře, lilo jak z konve a blesky se křižovaly jak v hororovém filmu. Blesk dokonce uhodil do našeho domu,viděla jsem, jak sjel po hromosvodu do země.Bylo to strašné.Vzpomínali jsme na tatínka, jak je mu asi při té bouři v horách. Bouře přešla, druhý den jsme šli do práce. Vůbec jsme nevěděli, že při té hrozné bouři tatínek zemřel na infarkt. Nikdo nám nic nesdělil, sestra v nemocnici, kam sousedé tatínka odvezli, nějak zapomněla. Tak tam tatínek ležel sám až do čtvrtka, kdy za ním normálně jel bratr na chalupu a tam se dozvěděl, co se stalo. Podotýkám, že mobily ještě nebyly a my ani telefon neměli. Byla to rána z čistého nebe. Zařídili jsme rychle pohřeb a já byla moc smutná, že už jsem se s tatínkem ani neviděla. Asi za 3 dny po pohřbu jsem se uprostřed noci probudila z živého snu: zdálo se mi, že jsem byla v kuchyni jako obvykle a slyšela jsem, jak vržou naše dřevěné schody způsobem, jakým chodil můj tatínek. Taky ano, vešel do kuchyně usmál se na mne a sedl si na své místo, kde vždy sedával a četl noviny. Já byla udivená, protože i ve snu jsem si uvědomovala, že zemřel. Překvapeně jsem řekla:“Tati, co tu děláš, vždyť jsi přece mrtvý, všem jsme to psali!“ Zároveň jsem rychle přemýšlela, jak nejrychleji všem příbuzným sdělím, že tatínek žije. On se zase jen hezky usmál a já se probudila. Vůbec jsem nevěděla, zda se to stalo nebo to byl jen sen, stále jsem tatínkovu přítomnost nějak cítila. Dodnes věřím, že se přišel se mnou rozloučit, když to nemohl udělat dříve.