já taky nevím co to je ale o mléku tu přeci nepadlo ani slovo

... a pořád mi někdo prodlužuje život. jeden by z toho umřel. zeřjmě vás už taky omrzelo sledovat to věčné TY TY TY TY. ó proboha, taky nevím, proč pokaždé křečovitě držím stejnou trasu od 24.11. při svých potacivých plavbách prahou. občas si s sebou beru housky. to aby člověk viděl, jak rychle se množí racci. jeden by neřek. přijdete k zábradlí a pod váma nic. pak se objeví dva nenažraní a vy hodíte kus housky napospas jámě pekelné. nu a pak už jen stačí házet jako do parního stroje uhlí a za dvě minuty jich máte třeba padesát. nebo při troše štěstí eště víc.
a pak se to stane.
všichni zmizí
to proto, že se objeví obrovský parník jazzboat kotva. a zněj se line hlas stoleté ženské která tam je už od doby co vltava teče kudy teče. mě to taky nebavilo, a tak jsem šla pryč. jeden takový námořníček na mě vybafl něco čemu nešlo rozumět a tak jsem se vydala dál.
Jenže co, když chce z mostu člověk koukat na vltavu, ani nemusí koukat kam to teče, a může si říct, že je to labe. stejně oběma teče svěcená voda, tak co. evidentně se v ní nedaří kaprům a tak to dali lidem, a to je důvod, proč ještě nikdo nepochopil, že bozi nestvořili lidi, ale lidi stvořili bohy, aby stvořili lidi, aby stvořili bohy, co stvoří, co se jim bude hodit. jenže k tomu dojde až na konci patnáctýho tisíciletí, protože evoluce je neúprosná. a pak spadne karlův most a bude po všem. půjdu na malostranský, třeba tam něco zbyde. a pak na hrad, nerudovkou. nerudovkou jděte prostředkem a nechte se zajet. a hlavně při tom musít rozvažovat, jestli čaj nebo kafe, když víte že vám je to jedno a nakonec stejně řeknete že chcete kafe, nebo to taky může být opačně ale to už je jen na tom, jaký bude počasí. každopádně taky na tom, jak se vám nerudovkou půjde.
né, vážně to nejde. nerudovka je pro mý klouby moc strmá a dlouhá
nechápu jak tam moh neruda bydlet.

jeden by z toho umřel.