Hora

taky jste vždycky museli vylézt na ten nejvyší kopec široko daleko?
 otazník
 03.12.2007
 básně/život
4
2201 (30)
0
Každý člověk pod vrcholem
rozhlédne se nad sebe.
Tak snadné zdá se jíti kolem...
Však proč nešplhat do nebe?

Zdolat vrchol není snadné,
ne každý Horu porazí.
Tvé nadšení rychle zvadne,
když první sníh tě zamrazí.

Krok za krokem vzhůru jdeš
i vítr se Ti začal smát.
Hustá mlha, prudký déšť,
vyčerpání, zima, hlad

Nevzdávej se, bojuj dál,
vrchol bude zdá se Tvým.
Plamen v očích náhle vzplál,
opojení vítězstvím.

Nic Tvé činy nepřekoná,
na Hoře tvá stopa zbyla.
Váš souboj – jen Ty a ona...
Však co když Ti to dovolila?

Ze sbírky: Otazníky mládí
 06.12.2007 22:16
 nehledaná
taky jste vždycky museli vylézt na ten nejvyší kopec široko daleko?
nevím, nikdy jsem nevnímala můj kopec jako nejvyšší... ale každopádně, všechny zdolané kopce i všechny "marné" pokusy jsou dobré... všechny vraždy růží :-) aaa... píšeš procítěně, s jasnou myšlenkou. hezky... ten konec je úžasný
 04.12.2007 08:33
 Severka
člověk pořád někam šplhá...až jej z toho bolí nohy, ruce...a někdy i srdce...ale život za tu "námahu" rozhodně stojí...;)
 04.12.2007 04:57
 nostalgik
Život staví před nás mnoho hor, některé zdoláme, jiné je lépe obejít.Stopa však vdycky zůstane... a někdy i báseň... :o)
 03.12.2007 23:56
 Mitochondrie
Já se nad sebe moc nerozhlížím, jinak proti prvním třem slokám nic nemám a rozumím jim, čtvrtý mi připadá až moc patetický, ale to ti odpouštím, za "nastolenou" otázku.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.