Až někdo ude vědět, kde jsme to vlastně byli, napište to do komentáře. To bude konec vyprávění

Tentokrát něco smutnějšího. Jedna čtenářka se ptala, jestli to celé není alegorie - není. Je to krutá realita. Ale správně poznala, že se to odehrává v ČR

Dlouho pedlouho jsem přemýšlel, co napsat dál. Rozhodl jsem se, že Vás budu ještě chvilku napínat. Je totiž ještě tolik nepopsanejch chvil, kdy jsme umírali smíchy, že to stojí za zmínku

moje myšlenky patří tobě

--ticho--

Zase po delší době jeden střípek. Už budem u konce

Tak jo, utnem to

na rozloučenou...

Teda, ty puzzle mě fakt pobavily a zvedlly my náladu. Dnes jsem se už asi třikrát zhroutila, jak my nervy tečou kvůli maturitě, kterou možná úplně podělám... Ale tohle mě dokonale vléčilo, ani nevím proč, když je to taková ptákovina. Hlavně poslední verš se mi líbí:-)

je to příběh. neni to deník, ale neni to dílo.

jediná

nesnasim tu bublinu kolem nej.jak se to vsechno resi.byl skvelej.ale ne nas.a ani po smrti nebude,do haje,tak si zvyknete.nepatril nikomu az na sebe.posral to.to se ale obcas stane.

...

... tím víc ti zůstane. kofola.

dneska to jsou dva měsíce /co jsme se opustili/ a já cejtila, že musím něco napsat. cokoliv. a tak píšu... sentimentální verše.. bez myšlenky. a s fotkou na konec. foceno samospouští, když nám bylo krásně. /don´t cry, baby./