imaginace

nezaslouzi si ty nezny slova. protoze neopetuje ten cit. ten neznej, krasnej a nesobeckej cit. nezaslouzi si nic z toho. ani ty myslenky. ty myslenky jsou spravny, ale na spatnou holku. tahle holka si jich totiz nemuze vazit. ta holka to neciti. neciti nic z toho. byla jen sama. asi je to kurva. a ted chce jen rict, ze budou kamaradi. kdyz par dni nenapsal, oddechla si. myslela, ze on taky zapomel. ze on nechce nic vic. ze dostal par peknejch chvil a ted pujde zas pryc. a zaroven hledala nejakeho fajn pana, ktereho by mohla milovat. hledala pana, kvuli kteremu by rano driv vstavala, kdyz on jeste spi a chodila kupovat cerstve upeceny koblihy, protoze by je mel rad. varila by kafe a koukala se na nej, kdyz jeste spi. zapalila si na balkone a nemusela o nicem premyslet. jen milovat. hledala pana, pro ktereho by byla schopna udelat vsechno na svete. to obeti. tu vernost.

hledala proste imaginarniho pana, ktery byl nesnesitelne podobny jednomu skutecnemu. bala se ho asi oslovit. a bala se, ze by byl o tolik starsi, ze by se na to stejne vykaslal. bala se vseho. bala se, ze kdyz ho pozna, ze ho zase ztrati. bala se, protoze necitila jistotu, necitila tu jistotu - jako kdyz proste citite ze jste strasne stastny. pamatovala si ty okamziky. byly uz daleko. a navic nebylo v pohode vzpominat. nebylo v pohode se vracet. ale stejne to chtela zvladat. a rozdavala usmevy, na lidi byla milejsi nez predtim. citila, jak moc je ma rada.

a citila, ze ji chybi "milovat a byt milovan"