2017, tajný šuplík

Každý dnes chce působit v pohodě. Nikdo nechce tlačit na city, nikdo nechce vypadat zoufale. Jenže mezi zprávami, večerním psaním a nenápadným flirtováním někdy vznikne něco, co jeden člověk bere vážněji než druhý. A právě tam začíná prostor mezi nadějí a realitou.

Úvaha o tom, jak se z revolty stává produkt, když ji koupí další generace.

O úžasné človíčce a jak jsem ji poznal.

...pro ty, kdo ho znali..zpěvák kapely Dr.Ogy...

jen tak... nebáseň... z pocitu. To my mysterious american suicidal guitar alterego.

Jedna... Z pocitovek... :)

:-)

jak to dopadlo s ukradenými díly...

tak nějak tak, lze číst tak i onak, třeba po velkých písmenech

další hrátky s češtinou. Taky, co jiného lze ode mne čekat, že?

Znáte ten pocit, když stojíte v místnosti plné lidí a jste stejně sami? Dělí vás totiž mříže vaší vlastní klícky s krásným, tepaným zámečkem. Stojíte tam, ruce zaťaté na těch zatracenejch mřížích, třesete jimi, křičíte, až vám hlasivky pomalu, ale jistě dávají sbohem a kolem je klidná pohoda a zpívají se koledy...

Prostě a jednoduše.... a taky trochu zmateně

Uslyšíte tu melodii?

jasně jasně jasně.....řeči.....keci.....ale tohle fakt nejsou :D

Dalsia vykopavka zo ZS, cca 6.rocnik, neupravovany prvy draft

pokus o překlad písničky, chtěla jsem, aby to bylo trochu rytmický, ale moc se mi to asi nepovedlo.. přeci jen originál je melodičtější... no můžete porovnat sami :-)

ach, kdo pomůže