aneb Počátky hatmatilismu u T.R. Fielda (exkluzivně pro Nikytu)
přidáno 01.06.2008
komentářů2
čteno2498(13)
T. R. Field (23.04. 1891 - 04.08.1969)

Ž a l o b e j

Pajú kuhy žalobej
Mžezom žguty padú
Baha ruk vod suda čol - snad šol!
Kaži duša kadú?

Kaži dej z put kimorín
Ztratora som zbryjdi
Da Huhlavy mhlivý dvar
Zdaraváša dyjdi

Neoslyš ny Lomikel
Daji žor i litva
Bjadoch achú úvy žel
Nastáše ponikva



Překlad Hanouche Jelínka do "francouzštiny":

Les putaines chantent jalobeille
Par une grille brilent nos larmes:
Un gamin sans main s´en alla -
a la veille
Ammenant son ame en alarme

O quimorine, soit donc paisible
Notre vie est tout petit peu ratée
La Court de Nuages n´est plus visible
Les Foréts de Réussite trouvera-t-elle?

N´oublie pas, O L´Omiquel
Que nous aimons o boire:
Et puis, comme toujours, hélas, tel-quel
La ponique est notre sacré devoir!


Životopis na http://cs.wikipedia.org/wiki/T._R._Field
přidáno 02.01.2016 - 17:14
Vida! Já mám od jednoho Jelínka Zpěvy sladké francie! V češtině! :-)
přidáno 01.06.2008 - 21:38
Děkuji! Vypadá to docela zajímavě. Je vidět, že pan T. R. Field si rád hrál se slovíčky:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nedělní chvilka poezie : trvalý odkaz

Následující deník autora : Zpět mezi živými
Předchozí deník autora : Propagace

» narozeniny
naivní snílek [17], Telcontar [17], incarmen [16], bezejmenný [14], ThePočly [13], Ziny [4], Petr. [3]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming