|
Jedno ráno... v Praze... druhý ve Švédský vesničce ,,Jolana cosicosi"...
|
Mokrý ráno ti steklo do spacáku,
mlha se proplejtá s trávou kolem tebe...
Chtěla bych ještě spát, lásko...
Buděj mě bouřkový mraky,
vysílaj těžký pocity do mý postele..
A pak prší. Fouká.
Bojím se.
A ty to víš... a spíš klidně dál.
/dokud ti nesteče to mokrý ráno do spacáku/
mlha se proplejtá s trávou kolem tebe...
Chtěla bych ještě spát, lásko...
Buděj mě bouřkový mraky,
vysílaj těžký pocity do mý postele..
A pak prší. Fouká.
Bojím se.
A ty to víš... a spíš klidně dál.
/dokud ti nesteče to mokrý ráno do spacáku/
25.06.2008 09:07
Souhlas s Ludmilem. Tvoje básničky moc nemusím, ale tvoje deníkové zápisky čtu moc ráda.
24.06.2008 16:20
Trošku zvláštní, jakoby tam byly dvě nálady? Jedna doma, na posteli a druhá v promočeném spacáku, pod širákem. Ale stékání mokrého rána ...to je dobré.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.