To my mysterious american suicidal guitar alterego...
přidáno 10.06.2008
komentářů2
čteno1640(12)
Chtěla jsem předběhnout tvůj stín
jenže večery přicházejí v nárazových vlnách
a jednou za čas se vždycky ukáže
/když se stíny prodlužují a
já mám slunce v zádech/

že tvůj stín je ve skutečnosti můj

A tak si šlapu po nohách
a natahuju ruce k tobě
/ale zase kousek chybí jako pokaždé/
Jdu domů a vzduch se pohupuje
/jsi nestabilní prvek/

Napadá mě
že Země je možná vážně plocha
ale nenesou ji ani želvy ani sloni

SVĚT TOTIŽ STOJÍ NA TOBĚ

přidáno 10.06.2008 - 22:40
je to trochu vyznání... ale s obviňujícími prvky, že ani po tom všem... ho nedokážu vymazat ze života
přidáno 10.06.2008 - 22:33
nádhera, ta fotka mě sice trochu děsí, ale to vyznání ( je - li to vyznání) je nádhern

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stíny : trvalý odkaz

Následující deník autora : Několik centimetrů šepotu
Předchozí deník autora : Na konečné

» nováčci
PiperNeasi, Jakub,
» narozeniny
Helee [15], Lixandra [13], Martenin [13], plavoc [12], kofinonpoet [12], Oiniké [10], Debie [10], archibald [8], Fatr [3]
» řekli o sobě
Yana řekla o Kakuzu :
Jednou tě někdo nazval pupenem, pamatuješ, řekla bych že to vystihl přesně a tuším, že až vykveteš budeme zírat. Tvoje poezie je čím dál lepší(-:
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming