Před rokem se mi stala věc, za kterou se stydím a doteď jsem se s ní nesrovnal. Potopil jsem v bouřlivým počasí plachetnici na Nových mlýnech a málem se mi tam utopil člověk z mých nejmilovanějších a nejbližších. Celý to byla moje blbost, už jen to, že jsem vyplul. Děkuju Bohu, že jsem ji tehdy v tý rozbouřený a kalný vodě nahmatal a vytáhl. Kdyby se to nepovedlo, radši bych se už taky nevynořil. Tohle je moje vzpomínka, žádný umění, ale muselo to ven.

Automatickej text, o jehož existenci a budoucnosti rozhodnu zítra

Hrabu se starýma poznámkama, dávám do kupy materiál pro sbírku, a tohle jsem našel. Je to rok asi 2020 nebo 2021

I starý lidi a rodiče X dětí se v tom plácají jak puberťáci. i já.

Kocovina je nejlepší básník špatných veršů

Trochu vyhynulej žánr, ale su staromilec a nostalgik

Jeden text k takový country odrhovačce. Bude to děsnej doják :D

Zatím ne moc rozvinutej nápad. Prej je to moc depka, ale myslím, že mám i horší. Uvidím...

Vzpomněl jsem si tuhle když jsem měl splín na chlapíka z vedlejší vesnice. Neměl obličej, protože si ho ustřelil, když se chtěl zabít. Děkuju Bohu, že mám jak říct svý ženě, že jsem v prdeli, děkuju Bohu, že se jí mám jak vybrečet do klína.

Trocha bezbřehý abstrakce před spaním

Já si to tu zase odložím a zítra smažu...

Zas si to tu na pár hodin odložím a pak to znechuceně smažu.

...foukal vítr.sorry, musím si to sem na chvíli odložit.

...

Léto bylo dlouhý a s The weathermakers budeme natáčet nový cédéčko. Tohle tam nebude, ale náladově to všechno obsáhne

___

__

___

Je lehký odsoudit člověka za to, že dělá divný věci.