Klišé o lásce No. 83763920203864

kde to jsem a kde jsi ty
cesty jsou děsivě rozbitý
i veškerý lanoví od zdviží
už nevim jak bych se přiblížil
po schodech? těžko
nohy jsou schromlý cestou odnikud až sem
a odsud do nikam bude ještě zapotřebí
aspoň se plazit v blátě
jak dlouho? nevím

mám se ptát nebo radši ne
kde končí prsty osudu a začíná hloupost
kde končí nárok naříkat
kde končí nárok mít tě rád
aspoň trošku i když je to zlý
kdo nemá naději jako by už nežil
prázdná lednice a zaschlý nádobí
ty ti řeknou jak se mám
ty ti napoví

v tomhle krámě už je k mání
jen pomalé smutné usínání
do těžkýho vzduchu do ticha
je tězký nežít a přitom dýchat
na stropě běhají obrazce
světel co se ke mně derou zvenčí
chtěly by rozzářit duši ať je zase zdravá
jenže jsou stejně slabá a mihotavá

kdo jsem já a kdo jsi ty
všechno je nějaký rozpitý
včetně mě a nic už nemá kontury
nechci zmizet jen snad začít od nuly