Mívali jsme Astu

to byl ten rok kdy mi zšedivěly vousy
a kafe zhořklo tak že se už nedalo pít
kdy svět stál na rozcestí a vydal se tam
kde divoká voda urvala silnici
na druhý straně stavěli most
dělníci nepřišli a mistr zdrhl
s tatrou plnou cementu
celej vesmír dělal stojku a já měl pocit
že je to tu plný
zdivočelejch čoklů bez obojku

mívali jsme Astu vzpurnýho vlčáka
co škubal za řetěz tak
až mu zarostl do krku
i já hodlám táhnout vší psí silou
až se mi provazy zaříznou do masa
vážně nemám chuť na žádný metafóry
a velký slova o tom jak mi srdce žhne
jsem jen zlomenej chlap
kterýho když bodneš tak to bolí
a co v ledový vodě po chvíli umrzne