Dlouhej stín

svatej Kryštof mě nese dálnicí
kamaráde dej ať se mi neklíží zrak
kafe je černý že ho nerozeznám od noci
a z obojího jen tak ucucávám
monotónní tanec stěračů
to jsou mi námluvy hanba povídat
a když zavřu oči tak jedu přes hory
jedu k moři a už to skoro mám

mávají mi křídla přejetejch ptáků
kdykoliv náklaďáky zvíří vzduch
doufám že budeš ráda
až mě ráno najdeš v posteli
projel jsem deštěm asfalt se blejská
jako poklad co jsem nikde nenašel
zas jedu domů s holou prdelí
ale do háje těším se tam

dlouhej stín
to jediný vážně vím že mám před sebou
a bavím se myšlenkou že když se setmí
tak i ten úplně zmizí
tak si ho nech ty malá mrcho
co se lidi za tebou ženou
po všech pádech vím
že já už vážně nemusím