Můj první básnický pokus vyprávějící o lásce k blízkému příteli, lidově Friendzone. Pomyslná záře a světlo jsou zde symbolem krásy a atraktivity, tedy symbolem vlastností jiné dívky. Vlastností, kterých se mně nedostává.

Čtvrtý nářek, zpověď dnešního uplakaného dne.

Když si člověk potřebuje postěžovat na celý svět, poslouchají ho především vlastní slova... A takhle by se zformovaly do textů lidových písniček, kdyby jejich autorkou byla holka v nejvyšší fázi pubertálních splínů.

V pořadí druhý ze stesků malé holky, která si naivně myslí, že má něco málo za sebou. :)

Třináctka je prý nešťastným číslem, ale já ji vždycky měla ráda. Snad se moje třináctá báseň bude líbit. :)

Další výplod zmučené mysli.

Pátá stížnost... Buď je o dámě s deštníkem, nebo o mně samotné.

Sedmá plačtivá veršovánka jedné malé holky.

Je třeba další upoutávka? Kdo by si ji přečíst měl, stejně na to nebude mít čas.

Není trochu hloupé, nechat si utíkat život na prázdno? Nebo není slabost, že to bez něj neumím?

Desátá veršovánka, zrozená z dávných vzpomínek.

Třetí z nářků příliš mladé dívky. Je méně konkrétní, ale to neznamená, že je i méně skutečný.

Šestý smuteční proslov opuštěného děvčete, adresován stejnému člověku, jako těch pět předchozích. Je jedno, že si je nikdy nepřečte. Psaní na smutek pomáhá. :')