Devatero úprav

Halí belí
lidi ti sdělí
i to, co
o tobě nevěděli.

Skákal pes,
přes oves,
věříš, že to bylo dnes,
co řekls že mě máš fakt rád
a zpět jsi to vzal nastokrát?

Holka modrooká,
nesedávej u potoka.
Tvé myšlenkové pochody,
samy shodí tě do vody.

Polámal se mraveneček,
dívce, co má devět teček,
za pozornost nestál zkrátka,
srdce jsou křehká a vratká.

Kočka leze dírou,
já se v ní chci schovat taky,
protože tou dírou,
neuvidím černé mraky.
...
Pes chce radši oknem,
Jenomže okno je zavřené,
nakonec oba zmoknem.

Bude zima, bude mráz,
po jehlách se chodí snáz,
než po ledu jít tisíc mil.
Po cestě, jižs mi připravil.

Černé oči jděte spát,
vím, těžké je neplakat.
Čerň - toť barva smuteční,
škoda, že jsme skuteční.

Ovčáci, čtveráci!
Já nemám co na práci.
A nicnedělání bolí,
Asi musím změnit roli.

Já mám koně, vraný koně,
a oči raněné laně,
a také nesplněné sliby.
No co, když se ti to líbí.

Červená modrá fiala,
zase jsem celou noc plakala.
Únik, to krásné zapomnění,
v kytkách asi skryto není.

Běží liška k táboru,
ve cvičebním úboru.
Zásoby na zimu se nenosí,
je k smíchu i pro kosy.


A pec? Ta mi taky spadla.