|
Je třeba další upoutávka? Kdo by si ji přečíst měl, stejně na to nebude mít čas.
 13.12.2015 2 1258(7) 0 |
Když se probudíš poprvé,
uvědomíš si, jak to bolí.
Pláčeš, skoro do krve,
a hraješ svou šťastnou roli.
Není těžké nalhat úsměv,
když tě okolí vůbec nezná.
Horší je utišit žalozpěv,
který tě v noci budil ze sna.
Ti, kdo rozeznali by lež,
jsou těmi, pro které lžeš.
I pro sebe jsi jen přítěž,
a znovu se nepravě usměješ.
Přemýšlíš o sobě ve třetí
osobě, míň to potom bolí.
Zkusíš druhou, a v zápětí,
úder srdce tě stejně skolí.
Prozkoumá tmavá zákoutí
a čelí tisícovkám změn.
Do vany se tělo zhroutí,
umyje ze sebe dnešní den.
uvědomíš si, jak to bolí.
Pláčeš, skoro do krve,
a hraješ svou šťastnou roli.
Není těžké nalhat úsměv,
když tě okolí vůbec nezná.
Horší je utišit žalozpěv,
který tě v noci budil ze sna.
Ti, kdo rozeznali by lež,
jsou těmi, pro které lžeš.
I pro sebe jsi jen přítěž,
a znovu se nepravě usměješ.
Přemýšlíš o sobě ve třetí
osobě, míň to potom bolí.
Zkusíš druhou, a v zápětí,
úder srdce tě stejně skolí.
Prozkoumá tmavá zákoutí
a čelí tisícovkám změn.
Do vany se tělo zhroutí,
umyje ze sebe dnešní den.
Ze sbírky: Možná jsem tě milovala
18.12.2015 - 16:22Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Den : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Až se zítra probudíš...
Předchozí dílo autora : Pozůstatky
