Dlužila jsem ti to

Nemohu svůj dluh vyrovnat,
přesto mi tíha z ramenou padá.
Tisíckrát mohu přísahat,
trpět, a budu za to ráda.

Odpovím prázdným pohledem,
neřeknu víc, než co už víš,
navzájem skryti pod ledem,
a klesáme stále níž a níž.

Prosila jsem kdysi dávno,
jen už nevím, oč to bylo.
Nám dvěma mělo být rovno,
řekni... Co se pokazilo?

Neznám pravdu, již jsem chtěla,
vynést v nekonečnou výš,
tušíš, proč jsem zapomněla?
Nikdy se to nedozvíš.

Odrážejíc prosby cizí,
nezbývá než jen jít dál,
a truchlit pro stín jež mi mizí
a tak pravdivě vypadal.