Jen tak. Z nudy. Jakmile nejsem někde v pohybu a navíc nemám u sebe dítko, umírám. Třeba si někdo počte. Nejspíš ne, je to dlouhý.

Jedna šuplíková, naštěstí už neaktuální

Jedna sebeironická zahořklost z šuplíku

Aneb chat GPT - chvála atd je samozřejmě nesmysl, kvalitu ChatGPT neposoudí a má sklony podlézat a používat i přes moji snahu ho převychovat nepřiměřená superlativa, ale fascinuje mě, s jakou přesností to dokáže rozebrat a “rozumět” motivům i psychologii, díky za inspiraci Homérovi

2017, tajný šuplík

A minimalist guide to self-acceptance

2017, tajný šuplík

2017, tajný šuplík

#nofuckingfilter

Dost k mému tématu, tak se mi líbila, že jsem ji volně přeložila a sdílím.

Někdy minulý týden vyprávěl v hospodě na venkově v Český Kanadě jeden známý, který mě zná od dětství, jak jsem v tý stejný vísce, kam jsem v 18 jezdila na brigády do hospody, když přišla bouřka, hodila na sebe plavky a šla tančit do deště. A já si to vůbec nepamatovala. Ale zní to přesně jako něco, co bych udělala. Dřív. A je tak skvělý se k těmhle poztráceným kouskům sama sebe vracet.