|
Jedna sebeironická zahořklost z šuplíku
 26.10.2025 7 53(7) |
Sólo matka
na lopatkách
hrabi hrabi hrabe mi
na písečku s hráběmi
do kyblíčku bezedného
únavu svou
sypu s něhou
a mám asi
na jazyku vestu
vybrala jsem si
sakra těžkou cestu
ode zdi ke zdi
a ode sta ke stu
kynu v kynutým těstu
a jestli se na mě
jen blbě podíváš
prst dá se na vzestup
v gestu
na lopatkách
hrabi hrabi hrabe mi
na písečku s hráběmi
do kyblíčku bezedného
únavu svou
sypu s něhou
a mám asi
na jazyku vestu
vybrala jsem si
sakra těžkou cestu
ode zdi ke zdi
a ode sta ke stu
kynu v kynutým těstu
a jestli se na mě
jen blbě podíváš
prst dá se na vzestup
v gestu
31.10.2025 - 16:33Ze života, je v tom cítit ta únava z koloběhu, ale podáno s vtipem. Za mě fajn :-)
31.10.2025 - 15:17Brigita: Darko: LadyLoba: Neu: puero: Ty jo, takových komentářů. Já měla za to, že to je hovno :D Ale ulevilo se mi jejím napsáním, ne že ne :D Díky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sólo matka : trvalý odkaz
Následující deník autora : Jsi tam někde?
Předchozí deník autora : Ještě furt můžou přijít - rozbor
